[o mně]    [zápisník]    [mé práce]    [něco z tvorby]   [archív]     [odkazy]

 

MASARYKOVA   UNIVERZITA   V  BRNĚ

Fakulta sociálních studií

Katedra politologie

 

 

 

 

 

Komunální politika ve Znojmě v 90. letech 20. století

 

Bakalářská práce diplomová

 

 

 

Pavel Kovařík

  

  

            Na tomto místě bych rád poděkoval paní Miluši Podané z archivu Městského úřadu ve Znojmě a  všem pracovníkům Státního okresního archivu ve Znojmě za vstřícnost, ochotu a nezištnou pomoc při vyhledávání zdrojů a poskytování informací. Zvláštní dík patří PhDr. Janovi Kozdasovi za podněty a četné konzultace.

 

Obsah

Obsah  1

Úvod  3

1          Východiska komunální politiky  5

1.1       Historický náhled na komunální politiku v českých zemích  5

1.2       Právní základy komunální politiky v 90. letech 20. století 5

1.2.1    Obecní zřízení 5

1.2.2    Zastupitelstvo obce  7

1.2.3    Obecní rada  8

1.2.4    Starosta  9

1.2.4    Obecní úřad  9

1.2.4    Komise  10

1.3      Volby do zastupitelstev obcí 10

1.3.1    Právní normy v oblasti komunální politiky  10

1.3.2    Zákon o volbách do zastupitelstev v obcích  11

1.3.3    Průběh voleb  13

1.3.4    Zjišťování výsledků voleb  13

2         Historický náhled na komunální politiku ve Znojmě v 90. letech 20. století 15

2.1       Počáteční euforie a etablování politických subjektů  15

2.2       První svobodné volby do Federálního shromáždění a České národní rady  18

2.3       Volby do městského zastupitelstva v roce 1990  19

2.4       Zhodnocení voleb do městského zastupitelstva 1990  20

2.5       Ustavující schůze městského zastupitelstva a volba členů městské rady  21

2.6       Komunální volby v roce 1994  22

2.7       Povolební vyjednávání; senátní a parlamentní volby  25

2.8       Mezi komunálními volbami 25

2.9       Komunální volby 1998  27

2.10     Cesta k nové městské radě  29

3          Analýza a rozpoznání charakteristických rysů znojemské komunální politiky  32

3.1       Úvodem   32

3.2       Vývoj a zhodnocení stranického systému  33

3.3       Nezávislí kandidáti 33

3.3.1    Nezávislí kandidáti v jednotlivých volbách  33

3.3.2    Nezávislí a jejich podíl na moci 34

3.3.3    Kdo jsou tedy nezávislí?  35

3.3.4    Nezávislí na kandidátních listinách politických stran  35

3.3.5    Fenomén „B-týmů“  35

3.4       KSČM    35

3.4.1    Vzestup komunistů na Znojemsku  35

3.4.2    Pokus o vysvětlení voličské přízně komunistům   36

3.4.3    Komunistická radnice  38

3.5       Moravistické hnutí 39

3.6       Komunální sféra jako kolbiště osobností 40

3.6       Participace občanské společnosti na dění veřejném   41

Závěr 43

Seznam literatury a pramenů                45

  

Úvod

Komunální politika je věcí každodenní zkušenosti. Ať si to uvědomujeme, nebo ne, bezprostředně ovlivňuje naše životy. Náplní komunální politiky je mimo jiné řešení obecního rozpočtu, vybírání poplatků za psy, oprava chodníků, rekonstrukce kanalizace, ale třeba i banality typu vysázení stromů na náměstí v centru města nebo oprava laviček v parku na okraji města.

Některé z těchto činností zvládnou občané svépomocí, k jiným záměrům mohou vytvořit zájmové spolky či občanská sdružení. K jiným, zejména finančně náročnějším rozhodnutím a úkonům potřebují své zástupce, kteří mají kompetence k rozhodování v takovýchto věcech. Volení zástupci, politici, reprezentují voliče ve věcech veřejných. Jejich posláním je nalézat nejrůznější řešení vyskytnuvších se problémů a nacházet názorovou shodu v zájmu co nejširšího počtu občanů.

Přestože je s komunální politikou běžný občan v blízkém kontaktu právě s ohledem na řešení každodenních záležitostí, je jí dosud věnována malá pozornost, a to zejména ve srovnání s tzv. velkou politikou. Na tom se většina těch několika autorů, kteří se této oblasti věnují, shoduje.

Jelikož i já cítím deficit v této oblasti a dlouhodobě pozoruji nedostatečnou informovanost a slabý zájem občanů o chod věcí v jejich bezprostředním okolí, rozhodl jsem se o zmapování situace v komunální politice ve Znojmě v 90. letech 20. století.

Tato práce si klade několik cílů. Prvním z nich je výklad pravidel vymezujících mantinely, ve kterých se komunální politika odehrává. Rád bych, aby tato část byla srozumitelná většině čtenářů. V této části se pokusím osvětlil některé důležité pojmy a mechanismy, které jsou určující pro oblast komunální politiky. Zdá se, že jim bývá věnován nedostatečný prostor a občané o nich tak nemají valného ponětí a mnohdy ani netuší, na jakých principech funguje samospráva v jejich obci.

Ve druhé části práce, bych se rád zaměřil na samotný vývoj komunální politiky ve Znojmě za zmiňované období. Jelikož se nejedná o práci historickou či snad dokonce žurnalistickou, ale práci politologickou, přidržím se zejména průběhu a výsledků jednotlivých voleb. Po každých volbách pochopitelně následuje vyjednávání o podobě budoucí vlády, resp. vedení radnice, což se stane taktéž předmětem mého zkoumání.. Za důležité považuji také zhodnocení výsledků voleb parlamentních a senátních, které mohou pomoci dokreslit obraz o rozložení politických sil ve Znojmě. Pokusím se také upozornit na důležité mezníky, které pravděpodobně výrazně určily následnou podobu komunální politiky ve Znojmě.

Třetí část práce bude zaměřena na analýzu fungování komunální politiky ve Znojmě. Pokusím se vypozorovat nějaké dlouhodobé trendy či specifika. O některých z nich se vedly a vedou sáhodlouhé diskuze. Mluví se o anomáliích a podivných způsobech panujících na zdejší politické scéně. Do této kategorie spadá zejména vysoká podpora komunistů a výrazná role nestraníků v komunální politice. Rád bych se těmto a případným dalším jevům věnoval obšírněji a pokusil se zjistit jejich příčinu a charakter. Za pomoci příkladů z jiných měst či okresů se pokusím zjistit, zda jde o jevy ojedinělé či naopak obvyklé, nebo v případě Znojma ne až tak výrazné, jak by se mohlo na první pohled zdát.

1          Východiska komunální politiky

1.1       Historický náhled na komunální politiku v českých zemích

Vyjdeme-li z představ o komunální politice na území našeho státu jako o formě místní samosprávy v obcích, dopracujeme se do období krátce po roce 1848. Tehdy se musela šlechta poprvé ucházet o zvolení svými poddanými, aby si zajistila vliv na území příslušných obcí[1]. Po odeznění Bachovského absolutismu[2] se pozvolna začalo emancipovat české národní hnutí. Zejména pak po roce 1867 se Čechům dařilo získávat „podstatný podíl na správě vesnických obcí a měst“[3]. Volební právo nebylo přiznáno všem. Volit mohli pouze muži splňující podmínky stanovené v zákoně. Síla hlasů byla nerovná v závislosti na výši daňových odvodů[4]. Hlasování bylo veřejné.

Na přímé, rovné, všeobecné a tajné volební právo nejen do obecních zastupitelstev si museli tehdejší občané rodícího se Československa počkat až do roku 1920. Právní norma upravující tuto oblast nesla název zákon, kterým vydává se řád volení v obcích republiky Československé[5].

S příchodem druhé světové války a nástupem Třetí říše byly myšlenky na jakoukoli samosprávu nadlouho vyhnány z myslí lidí.

Po nástupu komunistického režimu nebyla situace o nic lepší. Síť státní správy byla sice rozmělněna do menších správních jednotek, nic však nenasvědčovalo tomu, že by si rozhodující slovo neponechávalo všeobjímající centrum.

1.2        Právní základy komunální politiky v 90. letech 20. století

1.2.1    Obecní zřízení

Do roku 1990 existovala odlišná organizace státní správy českého, resp. československého státu. Výkon státní moci spadal do pravomocí národních výborů, které měly svou působnost na úrovni krajské, okresní, městské, obvodní a místní[6]. Národní výbory se skládaly z poslanců, kteří byli voleni na čtyřleté volební období[7].

Přijetím zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení) byly položeny právní základy novému územnímu členění. Ústřední jednotkou se stala obec. Obec, jako základní územní samosprávný celek[8], je vymezena ústavou. Je samostatně spravována zastupitelstvem[9]. Ústava dále připisuje obci status veřejnoprávní korporace, která může mít vlastní majetek a hospodaří dle vlastního rozpočtu[10].

Zákon o obcích prošel během 90. let řadou dílčích novelizací. Komplexní novelizace se obecní zřízení dočkalo v roce 2000[11]. Pro účely této práce bude nutné přidržet se obecního zřízení platného v průběhu 90. let 20. století. U významných změn oproti aktuálnímu stavu se budu snažit na tyto změny upozornit. Nebude-li uvedeno, příslušné znění je platné dosud.

Zákon o obcích přijatý v roce 1990 odkazuje k tzv. socialistické[12] ústavě z roku 1960 a vymezuje obce[13] jako územní  celky, které  byly  obcemi  ke dni  nabytí účinnosti tohoto zákona, a zároveň jsou jimi obce, které vzniknou po nabytí účinnosti tohoto zákona. Zákon dále vymezuje pojem město jako obec, kde před nabytím účinnosti tohoto zákona působil městský národní výbor nebo jej posléze určila Česká národní rada. Dále taxativně vyjmenovává statutární města[14] a umožňuje jejich členění na městské obvody nebo městské části. Zákon umožňuje také slučování a rozdělování obcí, stejně jako městských částí či obvodů.

Podle zákona[15] spravuje obec své záležitosti samostatně[16]. K plnění svých úkolů může obec vydávat obecně závazné vyhlášky.

 1.2.2    Zastupitelstvo obce

Jak již bylo řečeno, obec je samostatně spravována zastupitelstvem[17] a každý občan, který dosáhl věku 18 let má právo zúčastnit se zasedání obecního  zastupitelstva a nahlížet do zápisů o jeho jednání[18].

Zákon ukládal povinnost stávajícímu zastupitelstvu[19] stanovit počet jeho členů a to v závislosti na velikosti příslušné obce městské části či městského obvodu[20].

Novelizace z roku 1995[21] zavádí při určování počtu zastupitelů novou velikostní kategorii obcí do 500 obyvatel[22]. Zároveň mění mezní hranici kategorie obcí do 20 000 obyvatel na obce do 10 000 obyvatel a zavádí nové velikostní kategorie obcí nad 50 000 a 150 000 obyvatel. Zároveň vypouští zvláštní kategorie pro statutární města, jejich části a obvody. Zákon také předepisuje lhůtu, ve které musí stávající zastupitelstvo určit počet členů, a je jí doba 85 dnů přede dnem voleb.

Aby byl výklad úplný, je třeba dodat, že komplexní úprava z roku 2000 zavádí speciální kategorii pro Prahu[23].

Mohlo by se zdát, že počet členů zastupitelstva je pouze formální záležitostí stanovenou v zákoně. Je ale třeba si uvědomit, že počet zastupitelů, jakožto důsledek velikosti obce, má velký vliv na formování komunální politiky. Už při samotných volbách do zastupitelstva tyto faktory determinují volební chování voličů a kandidujících, neboť mohou vtisknout volbám při poměrném systému většinový charakter.

člen zastupitelstva nabývá svých práv a povinností zvolením. Mandát zastupitele vzešlý z voleb je reprezentativní[24]. Člen zastupitelstva se tedy, stejně jako člen parlamentu, zodpovídá voličům a  nemůže být svého mandátu zbaven s výjimkou případů stanovených v zákoně[25]. Funkční období zastupitele končí zvolením nového zastupitelstva a zpravidla se jedná o čtyřleté období.

Člen zastupitelstva má právo[26] předkládat obecnímu zastupitelstvu návrhy[27], vznášet dotazy,  připomínky a podněty na  obecní radu, její členy a na další orgány obce a má právo požadovat informace ve věci výkonu své funkce.

Obecní zastupitelstvo je vybaveno rozličnými pravomocemi[28]. Mimo jiné schvaluje program  rozvoje, rozpočet obce, rozhoduje  o vyhlášení  místního referenda , rozhoduje o  územních změnách obce a schvaluje obecně závazné vyhlášky. Podstatnou funkcí je volba starosty, jeho zástupce (zástupců) a dalších členů rady. Jmenuje tajemníka obecního úřadu.

Zastupitelstvo obce se schází podle potřeby, nejméně však jedenkrát za 3 měsíce. Zasedání svolává a zpravidla řídí starosta. Starosta je povinen svolat zastupitelstvo, požádá-li o to nejméně jedna třetina jeho členů. Hranice usnášení schopnosti zastupitelstva je podmíněna přítomností nadpoloviční většiny všech jeho členů. Zasedání zastupitelstva je veřejné. Právo předkládat návrhy k projednání mají jeho členové, rada obce a komise. Se vznikem výborů jako pracovních orgánů zastupitelstva[29] se právo předkládat návrhy rozšířilo i na ně. Ke schválení projednávaného návrhu je třeba nadpoloviční většiny všech členů zastupitelstva. Obecní úřad informuje o místě, době a navrženém programu připravovaného zasedání zastupitelstva obce. Informaci vyvěsí na úřední desce alespoň 7 dní před zasedáním zastupitelstva. Z každého zasedání se pořizuje zápis, který je k dispozici k nahlédnutí na obecním úřadě.

1.2.3    Obecní rada

Obecní radu[30] vymezoval zákon jako výkonný orgán obce jak v oblasti samostatné působnosti tak, v oblasti působnosti přenesené. Přičemž při výkonu samostatné působnosti se rada zodpovídala zastupitelstvu, kterým byla jmenována a při výkonu přenesené působnosti tehdejším okresním úřadům.

Do přijetí novely v roce 2000 zákon vyčleňoval městskou radou ve městech, radu města ve statutárních městech, obvodní nebo místní v územně členěném statutárním městě. V obcích, kde se rada nevolila, její funkci zastával starosta. Poslední ustanovení o výkonu funkce rady starostou v příslušných obcích platí dodnes.

Jak již bylo uvedeno, členy rady, starostu a jeho zástupce jmenuje zastupitelstvo ze svých řad. Počet členů rady je lichý a činí  nejméně 5  a nejvýše  11 členů,  přičemž nesmí  přesahovat jednu třetinu  počtu členů zastupitelstva. Obecní rada se nevolí v obcích, kde zastupitelstvo má méně než 15 členů.

Schůze rady jsou na rozdíl od schůzí zastupitelstva neveřejné a v zákoně není vymezena žádná lhůta pro jejich konání. Ke schůzím rady může být přizván člen zastupitelstva či jiná osoba. Rada je usnášeníschopná v přítomnosti nadpoloviční většiny svých členů a pro přijetí usnesení je třeba nadpoloviční většiny všech jejích členů. Ze zasedání rady se pořizuje zápis, který je uložen u obecního úřadu a musí být k dispozici k nahlédnutí členům zastupitelstva.

Rada zabezpečuje hospodaření obce podle schváleného rozpočtu, vydává nařízení obce, jmenuje a odvolává na návrh tajemníka obecního úřadu vedoucí odborů obecního úřadu, zřizuje a zrušuje podle potřeby komise rady obce, jmenuje a odvolává její předsedy a členy.

1.2.4        Starosta

Starostu[31] volí do funkce zastupitelstvo, kterému je ze své funkce odpovědný. Funkce nemá povahu statutárního orgánu, starosta je součástí rady[32] a svá rozhodnutí, není-li mu zákonem v dané věci přiřknuta výlučná pravomoc, musí tedy činit až po schválení radou. Ve statutárních městech plní tuto funkci primátor.

Lze říci, že současné znění obecního zřízení se zaobírá funkcí starosty mnohem obšírněji a dává mu více konkrétních pravomocí, ale i povinností[33].

1.2.5    Obecní úřad

Obecní úřad[34] tvoří starosta, místostarosta (místostarostové), tajemník obecního úřadu a zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu. V čele obecního úřadu stojí starosta.

Obecní úřad plní úkoly, které mu uložilo zastupitelstvo nebo rada a pomáhá komisím v jejich činnosti. Dále vykonává přenesenou působnost, pokud tato není svěřena zákonem do působnosti jiných orgánů.

Funkce tajemníka se zřizuje obligatorně v obcích s pověřeným obecním úřadem a v obcích s rozšířenou působností. Tajemník plní úkoly uložené mu zastupitelstvem, radou nebo starostou. Tajemník má právo účastnit se zasedání zastupitelstva a schůzí rady, kde má poradní hlas. Zákonem o obcích z roku 2000 byla funkce tzv. odpolitizována[35]. Tajemník obce nesmí napříště vykonávat funkce v politických stranách či hnutích.

Obecní úřad zřizuje obecní desku, která musí být veřejně přístupná a to zpravidla 24 hodin denně.

1.2.6    Komise

Obecní rada zřizuje jako své iniciativní a poradní orgány komise[36]. Komise může nabýt podstaty výkonného orgánu, pakliže jí byl svěřen výkon přenesené působnosti. Komise je ze své činnosti odpovědná radě, v případě přenesené působnosti starostovi. Obecní rada je ze zákona povinna zřídit komisi  finanční a komisi  kontrolní. Při rozhodování komisí musí padnout většinová shoda.

Obecní rada mohla zřídit jako výkonné orgány pro jednotlivé úseky své činnosti odbory.

Dlužno dodat, že od již zmiňované novelizace v roce 2000 může své iniciativní a kontrolní orgány zřizovat také zastupitelstvo. V tomto případě se pak jedná o komise. Existence komisí svým způsobem posilují postavení a význam zastupitelstva na úkor rady obce[37].

1.3              Volby do zastupitelstev obcí

1.3.1        Právní normy v oblasti komunální politiky

 

Právní úprava voleb do zastupitelstev obcí prošla v 90. letech 20. století složitým vývojem. V tomto období se příslušná právní úprava dočkala tří novelizací. První vlaštovkou byl zákon č. 368/1990 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích, novelizovaný zákonem č. 298/1992 Sb., o místním referendu a později ještě zákonem č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích.

V následujících odstavcích bych se rád věnoval úpravě komunálních voleb u nás a to ve znění platném v 90. letech. Na případné odchylky či vývojové posuny se budu snažit v textu upozornit. Jisté je, že úprava zákona z roku 1990 reflektuje tehdejší situaci a snaží se pracovat s vakuem, které vzniklo při zavádění nových institutů a rušení těch starších.

Nerad bych zabíhal do podrobností, spíše bych se rád zaměřil na paragrafy relevantní pro tuto práci.

1.3.2        Zákon o volbách do zastupitelstev v obcích

Volby do zastupitelstev obcí se konají na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, tajným hlasováním podle zásad poměrného zastoupení. Právo volit má občan starší 18 let, který má trvalý pobyt v obci a je státním občanem ČR. Aktivní volební právo má i občan jiného státu na základě případné mezinárodní úmluvy, splňuje-li podmínky právní způsobilosti. Překážkou výkonu volebního práva je výkon trestu odnětí svobody, zbavení způsobilosti k právním úkonům, zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu a výkon vojenské nebo náhradní služby. Úprava zákona z roku 1994 vyjímá z volebního práva také osoby ve výkonu vazby či osoby zadržené.

Členem zastupitelstva může být zvolen každý občan, který má právo volit[38]. Člen zastupitelstva nesmí být současně soudcem, prokurátorem  prokuratury v obvodě působnosti příslušného zastupitelstva, příslušníkem bezpečnostního  sboru zařazeného do  útvaru v témže obvodě, pracovníka  téhož  zastupitelstva,  jakož  i  pracovníka úřadu vykonávajícího státní  správu, jehož působnost  se vztahuje na územní obvod zastupitelstva. Komplexní novela pak zakazuje činnost v zastupitelstvu také pracovníkům finančního a pověřeného obecního úřadu s působištěm v místě výkonu činnosti příslušného zastupitelstva.

Území obce je pro účely (nejen) komunálních voleb členěno na volební okrsky. Zákon počítá s velikostí jednoho okrsku jako s územím, které obývá přibližně 1 000 obyvatel. Pro vzdálenější části obcí je pak možno podle zákona z roku 1994 zřídit okrsek i v případě menšího počtu voličů.

V případě, že se do zastupitelstva volí více než 30 členů zastupitelstva, popřípadě více než 15 členů dle zákona z roku 1994, zřizují se volební obvody. Zákon dále upravuje minimální a maximální počet volených zastupitelů v jednotlivých volebních obvodech. Podle zákona z roku 1990 bylo rozpětí mezi 10 a 20 zastupiteli, v roce 1994 bylo toto rozmezí dáno v rozmezí od 5 do 15 členů zastupitelstva.

Důležitým pojmem je zákonem definovaná volební strana. Tou mohou být registrované politické strany a  politická hnutí a jejich  koalice a   nezávislí  kandidáti,  popřípadě  jejich

sdružení. Novější zákon o volbách do zastupitelstev v obcích počítal také se sdružením politických stran a nezávislých kandidátů. Podle původního zákona z roku 1990 museli nezávislí kandidáti či jejich sdružení kandidovat v rámci samostatné kandidátky. Pokud chtěli nezávislí sestavit svou vlastní kandidátku, museli připojit petici s požadovaným počtem podpisů. Obecně lze říci, že zákonodárci byli v roce 1990 mírnější[39]. Příčinu lze spatřovat ve všudypřítomných změnách souvisejících s přechodem k demokratickému režimu. Jednoduše byla cítit snaha, motivovat volební aktéry a neklást jim přílišné překážky do cesty, pakliže se chtěli aktivně zapojit do politiky. [40] Podle verze zákona z roku 1994 byly podmínky tvrdší[41] a to nejspíše v reakci na poslední komunální volby, kde měl možnost kandidovat prakticky kdokoli. Zároveň je ale nutné si uvědomit, že novější zákon umožnil kandidaturu nestraníků v rámci příslušných kandidátek samotných politických stran[42]. Paradoxem pak je, že na stranických kandidátkách nemusel být v souladu se zákonem ani jeden člen příslušné strany[43]. Jisté elegantní řešení, jak obejít někdy neúnosnou minimální hranici počtu nutných podpisů,  však existovalo v případě větších měst. Týkalo se možnosti založení politického hnutí. K registraci politického hnutí totiž krom splnění dalších náležitostí stačily podpisy od 1 000 občanů[44].

Každá volební strana pak může ve volebních obvodech sestavit samostatné kandidátky. Více samostatných kandidátek pak z pohledu praxe znamená větší šance na úspěch[45], neboť strana může více pracovat s osobnostmi, čímž se posiluje většinový efekt voleb.

Neměnným je ustanovení, že volební strana  může  na  kandidátní listině  uvést nejvýše tolik kandidátů,  kolik činí počet  členů volených do  příslušného zastupitelstva v obci[46].

1.3.3    Průběh voleb

Každý volič hlasuje osobně. Zákon neumožňuje hlasování v zastoupení. Zákon však umožňuje, aby v případech, kde není volič sám schopen hlasování, provedla dle jeho pokynů výběr na kandidátce jiná osoba[47], nikoli však člen volební komise. Zákon z roku 1994 pamatuje také na voliče, kteří nejsou schopni, zejména ze zdravotních důvodů, dostavit se do hlasovací místnosti[48]. Požádá-li o to příslušný obecní úřad, okrsková volební komise vyšle k voliči  dva své členy s přenosnou hlasovací schránkou,  úřední  obálkou  a  hlasovacími  lístky.

Volič má od roku 1990 možnost, na rozdíl od voleb do PS Parlamentu ČR, rozdělit své hlasy mezi jednotlivé kandidáty či hlasovat pro celou kandidátku anebo v kombinaci obojího. Na hlasovacích lístcích může vybrat maximálně tolik kandidátů, kolik členů bude mít nové zastupitelstvo. Volební zákon tedy umožňuje panašování hlasů k vyjádření voličových preferencí. Neumožňuje však hlasy kumulovat[49].

1.3.4    Zjišťování výsledků voleb

Sčítání hlasů je v kompetenci jednotlivých volebních komisí na všech úrovních. Postup byl v případě obou komunálních voleb v 90. letech obdobný. Jiná situace však nastává v případě přidělování mandátů. Rád bych se tedy nad touto problematikou pozastavil a pokusil se vysvětlit příslušné mechanismy.

V komunálních volbách v roce 1990 se při sčítání hlasů a následném rozdělování mandátů postupovalo následovně[50]. Místní volební komise zjistila z podkladů dodaných jednotlivými okrskovými volebními komisemi, kolik hlasů bylo odevzdáno pro  každého kandidáta  na kandidátní  listině  a  kolik pro  každou kandidátní listinu. Poté dělila celkový počet platných hlasů pro každou kandidátní listinu postupně lichými čísly počínaje jednou, třemi a dále až do okamžiku, kdy počet dělících operací odpovídal počtu kandidátů na kandidátní listině. Jednotlivé podíly se seřadily dle velikosti a určilo se pořadí, ve kterém byly přidělovány mandáty jednotlivým volebním stranám. Za každý podíl náležel jeden mandát. V případě rovnosti podílu připadl mandát připadl volební straně s celkově vyšším počtem získaných hlasů. Mandáty se poté přidělily jednotlivým kandidátům podle počtu hlasů, který obdrželi. Pořadí na kandidátce rozhodovalo pouze v případě rovnosti získaných hlasů. Mandát pak logicky připadnul kandidátovi na vyšší příčce v rámci kandidátky. Lze říci, že s výjimkou tohoto pravidla nehrálo pořadí kandidátů na kandidátce žádnou roli. Vliv politických stran se tedy rovnal pouze jakémusi doporučení. Tento systém bývá označován jako personalizovaný poměrný systém[51]. Vzhledem k tomu, že neexistovala žádná uzavírací klauzule pro vstup do zastupitelstva, o počtu zastupitelů za jednotlivé volební strany rozhodovali v souladu s pravidly poměrného systému pouze voliči počtem svých hlasů. Kandidáti, kteří neobdrželi mandát, se stávají náhradníky.

V případě komunálních voleb v roce 1994 platil obdobný mechanismus při přidělování mandátů[52]. Místní volební komise opět vypočítala podíly dle výše popsaného mechanismu. Poté seřadí podíly získané všemi stranami dle velikosti až do počtu přidělovaných mandátů. Za každý podíl v řadě připadl příslušné volební straně jeden mandát. V případě rovnosti podílu je rozhodující celkový počet hlasů, který získala kandidátní listina, jinak rozhodne los. Následně došlo k přidělování mandátů jednotlivým kandidátům dle pořadí na kandidátce. Rozdíl oproti roku 1990 byl však v tom, že pokud počet hlasů odevzdaných pro kandidáta přesáhl alespoň o 10 % průměrný počet hlasů pro kandidáta této strany, kandidát se přesunul na první pozici v rámci kandidátky. Tímto mechanismem byl dán stranám nástroj, jak si podržet větší vliv nad konečnou podobou zastupitelstva[53]. Nezvolení kandidáti stran, které získaly alespoň jeden mandát v zastupitelstvu, se stali náhradníky. Ti poté nastupovaly k výkonu mandátu, pakliže došlo k jeho uprázdnění. Nebyl-li k dispozici náhradník, mandát zůstal až do konce volebního období prázdný.

 2          Historický náhled na komunální politiku ve Znojmě v 90. letech 20. století

2.1       Počáteční euforie a etablování politických subjektů

Listopadové události roku 1989 otřásaly naší republikou. Nadšení a touha po změnách byla znát všude. Výjimkou nebylo ani Znojmo. Lidé vycítili možnost „vzít věci do svých rukou“ a ve velké míře se hlásili o svá (nejen) politická práva. Symbolem přeměn ve společnosti a rozloučením s odcházejícím režimem ve Znojmě bylo odstranění rudé hvězdy z tehdy ještě sídla Okresního výboru Komunistické strany Československa (KSČ) na Náměstí Svobody[54].

Mnoho lidí sledovalo s napětím domácí politickou situaci. Velká část se do dění zapojovala přímo. Po několika pokusech o reformu politického systému a vnitřních poměrů ve všeobjímající KSČ, museli představitelé totalitního ČSSR přiznat rekapitulaci. Předzvěstí bylo odejmutí vedoucí úlohy KSČ ve společnosti ústavním zákonem z konce listopadu 1989[55]. Na sklonku roku 1989 byl zvolen prezidentem Václav Havel. Velká část poslanců představujících starý režim, kteří byli zvoleni do obou komor Národního shromáždění v roce 1986, rezignovala na svůj mandát. Uprázdněné mandáty bylo třeba zaplnit a jelikož nebyl v této době prostor pro vypsání nových voleb,  byl na sklonku roku 1989 přijat zákon umožňující kooptovat nové poslance do Federálního shromáždění a obou národních rad[56].

Lidé si postupně uvědomovali nutnost spojit své síly v rámci hnutí, které by je spojovalo nejen symbolicky, ale zároveň by zastřešovalo snahy jednotlivců a rodících se spolků, na cestě k demokratizaci. V rámci měnícího se politického systému ČSSR se začaly utvářet zárodky demokratického stranického systému. Subjektem, který měl atributy národního hnutí, bylo Občanské fórum (OF).

Jednalo se o hnutí, jehož primárním cílem bylo zajistit agregaci a artikulaci hlasů širokých vrstev lidí s jasnou vizí napomoci přeměně společnosti[57]. Mohli bychom také navrhnout definici, která OF negativně vymezuje vůči starému režimu a představitelům KSČ. OF se profilovalo jako „organizace nepolitická a zásadně občanského charakteru“[58]. Své základny mělo v podnicích, družstvech, školách, divadlech a dalších organizacích.

Filosofie OF se stala předobrazem Havlova pojetí nepolitické politiky[59]. Podobná hnutí sdružující opozičně smýšlející představitele lze nalézt také v tehdejším Polsku či Maďarsku[60].

Na opačném pólu, tedy na straně starého establishementu, si tehdejší představitelé taktéž počali uvědomovat nutnost změn vlastní politiky. Začaly sílit hlasy po reformách strany. Tyto snahy vyústily v založení Demokratického fóra komunistů (DFK), které mělo své zástupce také ve Znojmě. DFK se prezentovalo jako „dobrovolné sdružení členů – bývalých členů Komunistické strany Československa i nestraníků – kterým jde o zachování hodnot socialismu“[61]. Ještě v roce 1990 z DFK vystupuje Nezávislá levice, neboť se její zástupci domnívají, že KSČ nelze v rámci DFK demokratizovat. Pozice DFK zůstává nadále zachována jako vnitřní opozice v rámci KSČ. Později, v roce 1991, se etabluje další levicová strana odtrhnuvší se od KSČ s názvem Československé demokratické fórum.

Ve své činnosti pokračovaly také další politické strany, které působily od svého vzniku kontinuálně i před rokem 1989 v rámci Národní fronty. Obzvláště aktivní byla na počátku 90. let na Znojemsku Československá socialistická strana (ČSS) [62], která se zhlédla zejména v rakouských SPÖ. A již od raných počátků se podařilo jejím zástupcům zdejší organizace navázat s rakouskými kolegy úzkou spolupráci[63]. Politickou emancipací se očistila od předlistopadové minulosti a spoluprací s KSČ Československá strana lidová (ČSL).

Jelikož si politicky činní občané počali uvědomovat nesoudržnost OF pro jeho názorovou pestrost, své kořeny zapouštěla také nová politická uskupení. Poslanci Federálního shromáždění reflektovali potřebu občanů sdružovat se v politických stranách jakožto přirozeném základu vznikající demokracie. V lednu 1990 došlo k urychlenému schválení zákona o politických stranách[64]. Krom vzniknuvšího ideově širokého hnutí OF, snah o reformu KSČ, ČSS a ČSL, které pokračovaly v předlistopadové činnosti[65], zatoužily po vlastní identitě také další politické subjekty.

Na území Znojemska se znovuetablovala Československá strana sociálně demokratická (ČSSD), jejíž činnost byla během komunistického režimu potlačena.

Pro Znojemsko stejně jako pro celou Moravu byly charakteristické moravistické subjekty. V samotném Znojmě zapustil své kořeny nejúspěšnější[66] moravistický subjekt Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko (HSD-SMS). HSD-SMS lákalo své voliče na vizi samosprávné Moravy a Slezska[67]. Mnohokrát opakovaným požadavkem bylo „navrácení původního významu Moravy“[68] v historické perspektivě. Této myšlenky se držely také další kandidáti zejména z řad nezávislých[69].

Dalšími typickými politickými subjekty, které se v hojné míře pokoušely o přízeň občanů na Znojemsku, byly strany hájící zájmy zemědělců popřípadě moravského venkova. Pro nadcházející volby do ČNR[70] bylo charakteristickým Spojenectví zemědělců a venkova, které zahrnovalo Politické hnutí členů JZD, Československou stranu zemědělskou (ČSZ), Stranu moravského venkova, Republikánskou stranu československého venkova. Při hodnocení stran Spojenectví však docházelo ke vznášení pochybností zejména na adresu Politického hnutí členů JZD, které bylo často označováno za útočiště starých kádrů[71], kteří si chtěli podržet svůj vliv a zajistit pozice v rámci zemědělských družstev. Příslušníci hnutí, zejména pak členové ČSZ, se proti tomuto nařčení veřejně ohradili a distancovali se od KSČ s tím, že „zdiskreditovaní a zkompromitovaní členové KSČ nebudou do strany v žádném případě přijímáni“[72].

Spíše slabší pozice[73] měli křesťanští demokraté se svou Křesťanskodemokratickou stranou (KDS).

 2.2       První svobodné volby do Federálního shromáždění a České národní rady

První svobodné volby se uskutečnily ve dnech 8. a 9. června 1990. Zvolení poslanci měli své mandáty omezeny ústavním zákonem[74] na dobu trvání dvou let. Na okrese Znojmo přihlásilo své kandidátky k volebnímu klání v rámci Jihomoravského kraje[75] 6 volebních stran. Jasným vítězem se na Znojemsku stalo OF se ziskem 34,9% hlasů. Celorepublikový průměr však dosáhnul bezmála 50%. Nicméně Jižní Morava jako celek znamenala pro OF přínos 36,8% hlasů. Na druhém místě trůnila HSD-SMS se ziskem 27,1%[76]. Výsledek je téměř totožný s výsledkem za Jihomoravský kraj. Celorepublikově HSD-SMS získalo 10,0% hlasů, což je pochopitelně důsledkem její moravistické orientace a je jen logické, že v některých volebních krajích své kandidáty vůbec nenasazovala. Pevnou pozici potvrdila na Znojemsku KSČ se ziskem 17,3%, což byl výsledek velmi vzdálený celorepublikovým 13,2% a ještě vzdálenější výsledku za jihomoravský volební obvod, kde KSČ získala 12,3%. Významnějšího zisku dosáhla také Křesťanskodemokratická unie (KDU), tedy uskupení stran ČSL a KDH, ve výši 10,3% hlasů. Tím stvrdila své postavení na jižní Moravě, kde v souhrnu získala 13,3% hlasů oproti celorepublikovým 8,4%. Sociální demokracie a Všelidová demokratická strana nezískaly do ČNR žádný mandát, jelikož nepřekročily zákonem[77] stanovenou hranici zisku min. 5% hlasů (resp. 7% hlasů pro koalice) pro vstup do ČNR.

Do prvních svobodných komunálních voleb zbývalo přibližně půl roku.  Již v lednu toku 1990 nabyl účinnosti zákon, který umožnil odvolat příslušníky zastupitelských sborů na všech úrovních, „kteří v zájmu vyrovnání  rozložení politických sil  nebo vzhledem k svému dosavadnímu   působení   neskýtají    záruky   rozvoje   politické demokracie“[78]. V den voleb, 24. listopadu 1990, zanikly národní výbory a napříště „o věcech místní samosprávy rozhodují občané na obecních shromážděních nebo referendem anebo prostřednictvím zastupitelstva obce“[79].

 2.3       Volby do městského zastupitelstva v roce 1990

 Pro účely komunálních voleb bylo Znojmo v souladu se zákonem[80], který ukládal povinnost při volbě více než 30 členů zastupitelstva vytvořit volební obvody, rozděleno do tří volebních obvodů[81]. Ve volbách mělo být zvoleno celkem 35 členů zastupitelstva. V prvních dvou obvodech po 12 mandátech, v posledním 11 mandátů[82].

Do komunálních voleb se přihlásilo 8 volebních stran a hnutí. Jen třem volebním uskupením se podařilo beze zbytku naplnit své kandidátky. To může svědčit o poklesu zájmu o politiku a ochlazení porevolučního nadšení. Lze usuzovat, že si mírně reformovaná KSČM[83] udržela širokou členskou základnu neb jako jediná dokázala naplnit své kandidátní listiny ve všech třech volebních obvodech stranickými kandidáty. HSD-SMS vstupovala do voleb v koalici s ČSS a ČSSD v rámci uskupení Moravskoslezský demokratický blok (MDB). MDB šlo do volebního klání se silně nacionalisticko-sociálním programem. Favorizované OF se spojilo se Stranou zelených (SZ). Výrazným volebním uskupením se stalo Sdružení znojemských nezávislých kandidátů (SZNK). Vstřícnosti volebního zákona[84] využil také nezávislý, ve druhém volebním obvodě samostatně kandidující, kandidát Zdeněk Bína. Zemědělce zastupovala ČSZ, která v sobě absorbovala některé menší strany z tehdejšího Spojenectví zemědělců a venkova.

Jak ukazuje tabulka, absolutním vítězem voleb se stalo hnutí MDB s více než čtvrtinovou podporou u voličů. MDB díky tomu obdržela 10 mandátů. Příslušníci HSD-SMS byli zastoupeni sedmi osobami, ČSSD pak třemi. Těsně následovalo uskupení OF+SZ, které ve volbách obdrželo 22% hlasů a přišlo tak k 8 mandátům. Získané mandáty si mezi sebou zástupci obou stran rozdělili rovným dílem.  Svou pozici si oproti posledním volbám do ČNR upevnila KSČM. Její volební zisk přesáhl dvacetiprocentní hranici, což je výsledek vyšší, než byl ten dosažený v parlamentních volbách na okrese Znojmo. V městském zastupitelstvu její kandidáti obsadili 8 křesel. Významného výsledku dosáhlo také znojemské SZNK. Získané hlasy téměř dosáhly na devatenáctiprocentní hranici. SZNK obsadilo v městském zastupitelstvu 6 křesel. Poslední stranou, která získala zastoupení v zastupitelstvu byla ČSL s necelým sedmiprocentním ziskem. Obsadila tak 3 zastupitelská křesla. Hlasy pro ostatní politické subjekty nestačily k tomu, aby se strany do zastupitelstva dostaly[85].

 Tab. č. 1: Výsledky komunálních voleb 1990 ve Znojmě v jednotlivých volebních obvodech

 

I. volební obvod

II. volební obvod

III. volební obvod

celkem[86]

 

(%)

mandáty

(%)

mandáty

(%)

mandáty

(%)

mandáty

B[87]

-

-

2,0

0

-

-

2,0

0

ČSL

7,8

1

6,8

1

5,4

1

6,8

3

ČSZ

1,3

0

1,7

0

2,8

0

-

-

KSČM

20,1

3

20,3

3

20,4

2

20,4

8

LDS

1,8

0

3,0

0

2,0

0

2,4

0

MDB

24,8

3

23,8

3

30,5

4

25,8

10

NSS

0,7

0

0,5

0

0,5

0

0,6

0

OF+SZ

24,3

3

21,7

3

18,5

2

22,1

8

SZNK

18,6

2

18,5

2

17,8

2

18,8

6

Zdroj: Archivní materiály městského úřadu ve Znojmě ke komunálním volbám 1990

2.4       Zhodnocení voleb do městského zastupitelstva v roce 1990

K volebním urnám se během komunálních voleb dostavilo 66,3% voličů. Vzhledem k tomu, že ve volbách do ČNR se jednalo o číslo přesahující 90%, lze usuzovat o posun k normativům západní demokracie[88].

Komunální volby potvrdily některé trendy nastartované po volbách do ČNR v roce 1990.

Volby přinesly zprávy o postupné krystalizaci stranického systému. Lidé se v komunálních volbách odklonili od OF ve prospěch jednotlivých stran. Tento jev je obzvláště ve Znojmě velmi patrný. Lze jen spekulovat, ve prospěch kterých subjektů se voličské preference přesunuly. Podpora OF poklesla o více než 12,5%. Je třeba si taktéž uvědomit, že OF kandidovalo v koalici se SZ, kdy SZ přilákala bezpochyby také určitý počet hlasů.

Většinu hlasů si mezi sebou rozdělily levicové subjekty MDB a KSČM.

Znojemsko je tradiční zemědělský region a jeho populace žije z větší části na venkově[89]. Když k tomu přidáme nízkou úroveň vzdělanosti[90], dostaneme klasickou levicovou voličskou bázi. K tomu přidáme moravisticko-nacionalistické pohnutky a fakt, že v rámci MDB spojily své síly dvě levicové strany, ČSS a ČSSD, s moravistickou HSD-SMS. Máme zde jasné příčiny volebního úspěchu volebního uskupení MDB.

O tradičního venkovského voliče s MDB svedla víceméně neúspěšný boj ČSL. To zapříčinil nejspíše fakt, že znojemští občané nevykazují přílišnou míru konfese[91].

Pro KSČM hrají kromě očekávatelné levicové orientace voličů také skutečnosti, že se částečně očistila od rozporů uvnitř strany, zejména v souvislosti s působením DFK a dalších levicových platforem. Podařilo se jí nastartovat vzestupný trend, kdy pro sebe získala takhle krátce po revoluci jednu pětinu hlasů znojemských voličů.

Na důkaz předchozích tvrzení o rozložení voličského potenciálu si lze vypůjčit tvrzení J. Večerníka, že  „OF mělo zvláštní přitažlivost pro vzdělanější občany s vyšším profesním statusem, zatímco KSČM obdržela zase podporu zejména starších občanů s nízkým sociálním postavením a kulturním zázemím.“[92]

2.5       Ustavující schůze prvního městského zastupitelstva a volba členů městské rady

Ustavující schůze městského zastupitelstva ve Znojmě se konala 11. prosince 1990. Vládní koalice byla sestavena napříč politickým spektrem. Široká koalice stála na podpoře vítězného MDB, koalice OF a SZ, KSČM, nezávislých a lidovců. Starostou byl zvolen Jan Hart (HSD-SMS). Jeho zástupci byli dva a to Miloš Kříž (HSD-SMS) a Theodor Dvořák (SZNK). V radě zasedly následující osobnosti: Antonín Hanzálek (ODS), Otto Mašek (KDU-ČSL), Věra Matulová (ČSL), Marta Bayerová (KSČ), Jaroslav Šubrt (SZNK), Josef Vondra (HSD-SMS).

Na zasedání městské rady začátkem ledna 1991[93] byly zřízeny pracovní komise[94]. Práce městských orgánů se rozběhla naplno. Ve srovnání s některými jinými obcemi se tedy poslání komunální politiky  dařilo naplňovat[95].

Ve dnech 5. - 6. června 1992 se konaly další volby do ČNR. Na okrese Znojmo se jasným vítězem stala HSD-SMS se ziskem 20,2% hlasů. V těsném závěsu skončila koalice ODS-KDS se ziskem 19,1% odevzdaných hlasů. Levý blok, s dominující KSČM, se umístil na třetím místě, jelikož dosáhl 17,3% hlasů. KDU-ČSL dosáhla 9,6%, což byl očekávatelný výsledek, vzhledem k jejímu pevnému zakotvení ve voličské bázi okresu. Významného výsledku dosáhla LSU, která z voleb vyšla se 7,1% získaných hlasů. ČSSD pro sebe na znojemském okrese dokázala získat pouhých 4,9% hlasů. Zanedbatelného výsledku dosáhla ODA. Její zisk činil 2,8%. Tento nízký zisk byl svým způsobem překvapením, neboť se na Znojemsku v rámci ODA angažovaly poměrně silné osobnosti[96]. Překvapením byl výsledek SPR-RSČ, strany vzniklé na počátku roku 1991. Na Znojemsku[97] strana dosáhla sice pouze 4,9%, celorepublikově byla úspěšnější, získala 6% a mohla se tak účastnit rozhodování v rámci parlamentních struktur. Volby do ČNR rady opět potvrdily trendy nastolené po prvních svobodných volbách v roce 1990. Své silné pozice si udrželo moravisticko-nacionální hnutí HSD-SMS. Pozice komunistů se na okrese stabilizovala a její voličské jádro bylo silně semknuté i v samotném Znojmě. Na Znojemsku se nepotvrdil celorepublikový úspěch pravicové ODS-KDS, která celorepublikově získala téměř 30% hlasů. 

2.6      Komunální volby v roce 1994

Legislativa pro následující komunální volby umožnila pojmout Znojmo jako jeden volební obvod. To teoreticky snižovalo šance pro menší politické subjekty či samostatně kandidující osoby. V případě nezávislých kandidátů došlo ke zpřísnění podmínek a to ve smyslu zvýšení počtu nutných podpisů pro uznání kandidátky nezávislých.

Pro volby konané ve dnech 18. a 19. 11. 1994 se ustálil počet volebních okrsků ze 42 na 39. Zapsaných voličů bylo 27 020 a volební účast ve Znojmě poklesla na 59,4%. Oproti komunálním volbám v roce 1990 voličská účast poklesla o přibližně 7%. V rámci Znojma však byla účast nerovnoměrně rozložena od 41% v odlehlejších částech[98] do 85% v centru města[99].

Volebního klání se pro tentokrát zúčastnilo 14 politických stran a hnutí, které utvořily 10 volebních stran. Nárůst počtu stran a vymizení dřívějšího favorizovaného OF dával tušit, že bude volební klání pro tentokrát ostřejší a výsledky mnohem těsnější. Znamenalo to také předzvěst těžkých povolebních koaličních vyjednávání, neboť se očekával vstup většího množství stran do zastupitelstva.

Tab. č. 2: Platné hlasy a mandáty pro volební strany v roce 1994

 

platné hlasy (%)

mandáty

ČSSD

15,3

5

DEU

0,4

0

KDU-ČSL

10,2

3

Koalice SPR-RSČ, SDČR[100]

4,4

1

KSČM[101]

21,4

7

LSNS

0,5

-

ODA

8,7

3

ODS

25,7

8

Sdružení pro Znojmo (ČMSS, HSD-SMS, NK)[102]

6,6

2

Za naše Znojemsko (LSU, ZS, NK)[103]

6,7

2

Zdroj: Archivní materiály městského úřadu ve Znojmě ke komunálním volbám 1994

Vítězem voleb se stala Občanská demokratická strana (ODS), jeden z nástupců OF. ODS sice nedokázala zopakovat první volební úspěchy dřívějšího OF, do zastupitelstva se jí přesto podařilo vstoupit s 8 mandáty. Co do počtu hlasů dokázala na svou stranu přesvědčit plnou čtvrtinu zúčastněných voličů. Což bylo oproti posledním komunálním volbám, kde OF kandidovala spolu se SZ, o poznání více než obdrželo samotné OF. Druhou nejsilnější stranou vstoupivší do zastupitelstva byla KSČM s již tradičním ziskem přesahujícím 20%. Oproti posledním komunálním volbám si ovšem pohoršila o jeden mandát, kdy na radnici zasedlo 7 jejích zástupců. Mírným překvapením byl vzestup ČSSD, což korespondovalo s nástupem expanzivní politiky Miloše Zemana. Samostatně kandidující ČSSD si přišla na 5 mandátů. KDU-ČSL si podrželo své 3 zástupce. Pravicová ODA, další z angažovaných nástupců OF[104], prošla do zastupitelstva s historicky největším počtem zastupitelů ve Znojmě. Dosáhla tak zisku 3 mandátů.

Podíváme-li se pozorně do tabulky s výsledky voleb, můžeme vypozorovat výrazné rozdíly mezi získanými hlasy a posléze přidělenými mandáty u KDU-ČSL a ODA. Zatímco u prvně jmenované strany došlo vlivem přepočítávání hlasů[105] k mírnému pohoršení, druhý subjekt si naopak polepšil. Po dvou zastupitelích na radnici vyneslo volební klání dvěma volebním sdružením. Je však nutné zdůraznit, že v obou případech se jednalo o nezávislé kandidáty kandidující v rámci těchto volebních sdružení. Jeden mandát patřil Koalici SPR-RSČ a SDČR, konkrétně pak zástupci strany SPR-RSČ.

Výrazným jevem komunálních voleb v roce 1994 je možnost doplnění stranických kandidátek nezávislými kandidáty. Ve Znojmě kandidovalo 108 kandidátů bez politické příslušnosti a jejich přítomnost byla zřetelná na všech kandidátkách. Z celkového počtu nezávislých kandidátů patřilo 40 k registrovanému hnutí Nezávislých kandidátů. Kandidáti bez politické příslušnosti obdrželi 31,6% platných hlasů a stali se tak faktickými vítězi komunálních voleb. V zastupitelstvu se ujali 8 míst, což odpovídalo 25,8% z celkového počtu zastupitelských mandátů. Jejich reálná síla je tedy větší, než odpovídající zastoupení.

2.7      Povolební vyjednávání

29. listopadu 1994 se konala ustavující schůze nového zastupitelstva. Na schůzi proběhla volba městské rady. Zastupitelé však nedokázali nalézt shodu a podařilo se zvolit pouze 8 z 9 radních. Post starosty zastupitelé přiřkli nasazené jedničce ODS Pavlu Balíkovi. Jeho volba byla téměř jednoznačná, neboť 29 zastupitelů hlasovalo pro a jen 2 se zdrželi hlasování. V podobném duchu byl zvolen i Josef Molín za člena rady. Na tomto místě bych rád dodal, že Molín, člen ODS, ředitel znojemského gymnázia, byl absolutním vítězem voleb s 5 415 hlasy[106]. U ostatních členů rady již taková shoda nepanovala. Funkce místostarostů pak byla přidělena Jaroslavu Slušnému (ČSSD) a Otovi Maškovi (KDU-ČSL). Dalšími členy rady pak byli zvoleni Antonín Hanzal (ODS), Marta Bayerová (KSČM), MUDr. Radovan Trtil (ODA), Miloslav Rychetský (ČSSD) a již zmíněný Molín.

Jak vidno, rada města byla sestavena napříč politickým spektrem. Zbývalo zvolit devátého radního. Jeho volba byla naplánována na poslední schůzi zastupitelstva v prosinci 1994. Opět se však nepodařilo nalézt shodu. Velkou šanci na zvolení měl novopečený oblastní předseda ODS Josef Moravec[107]. Naděje jeho příznivců se však nenaplnily. Na třetí schůzi zastupitelstva 7. 2. 1995 byl devátým členem rady zvolen MUDr. Jan Kervitzer (ODS).

2.8      Mezi komunálními volbami; senátní a parlamentní volby

Práce na radnici se začala pomalu standardizovat. Rada města nacházela více méně společnou řeč při projednávání rozličných záležitostí. Práce odborných komisí již byla také zaběhnutým standardem. Jejich praktické fungování bylo „objeveno“ v první polovině předchozího volebního období.

Občané měli možnost zhodnotit spokojenost s politikou v parlamentních volbách konaných ve dnech 31. května a 1. června 1996. Na Znojemsku se stala jednoznačným vítězem levice. ČSSD si přišla na 25,3% hlasů. KSČM si udržela oproti posledním parlamentním volbám pozice na 15%. Znojemsko se tak dostalo na seznam „nejrudějších“ okresů v ČR. Podpora KSČM byla vyšší už jen v Tachově (18,1%) a Lounech (16%). ODS obdržela 19,6% hlasů, ODA si polepšila na 5,8%.

Významným mezníkem se staly první volby do Senátu Parlamentu ČR. Volby se konaly ve dnech 15.-16.11.1996. Nasazených bylo osm kandidátů.

Volební účast dosáhla v prvním kole na okrese 34,6%. Do druhého kola postoupili kandidáti ODS Drahoslava Šindelářová a Milan Špaček z KDU-ČSL. Prvně jmenovaná si do druhého kola odnesla výrazný náskok (rozdíl asi 630 hlasů, což činilo sedmiprocentní rozdíl). Procento zúčastněných voličů pokleslo na 27,5%. Ve druhém kole se však díky masové podpoře ostatních stran těšil z výhry kandidát KDU-ČSL.

Tab. č. 3: Volby do senátu

Kandidát

Volební strana

1. kolo

2. kolo

1. kolo (%)

2. kolo (%)

Milan Špaček

KDU-ČSL

2 194

6 478

20,97

69,08

Drahoslava Šindelářová

ODS

2 830

2 899

27,05

30,91

Miloslav Rychtecký

ČSSD

2 265

-

21,65

-

Ludvík Hekrle

KSČM

2 178

-

20,82

-

Jaroslav Šabata

NK

414

-

3,95

-

Jan Kryčer

NK

247

-

2,36

-

Pavel Hála

MSLK_96[108]

95

-

0,90

-

Miluše Říčková

NEZ

238

-

0,90

-

Zdroj: www.czso.cz

 V souvislosti se senátními volbami je dobré si uvědomit, že silné pozice měli také kandidáti ČSSD a KSČM. To ukazuje na možnou oblibu podnikatele Rychetského na Znojemsku, zejména pak ve Znojmě, a stabilizující se pozice KSČM. Výsledek za KSČM se velmi přiblížil výsledku komunálních voleb v roce 1994.

Znojemsko si tedy zvolilo svého senátora. Události na poli tzv. velké politiky nebyly bez odezvy na místní úrovni. Rozkol na politické scéně vyústil v demisi vlády v roce 1997. Následovalo krátké období úřednické vlády Josefa Tošovského, bývalého guvernéra ČNB.

Ustálenou stranickou scénou se prohnala naděje na oživení v podobě vzniku Unie svobody (US). I ve Znojmě došlo k početnému odlivu členů ODS do nově vzniklé strany. US znamenala naději také pro členy dalších politických stran. ODA se zmítala ve finanční krizi a postupem času se většina straníků z místní ODA přesunula do US. Schylovalo se k vypsání předčasných voleb.

V důsledku přijetí ústavního zákona č. 69/1998 Sb., o zkrácení volebního období PS, zvolené v r. 1996, se ve dnech 19. - 20. června 1998 uskutečnily další volby do PS podle stejného zákona jako v r. 1996. Volební účast na Znojemsku dosáhla v průměru 58,9%, pro Znojmo platí nižší ukazatel 56,1%. Stejně jako na celorepublikové úrovni, i voliči na Znojemsku vybírali nejčastěji kandidátky ČSSD. Tento fakt vynesl ČSSD 33,2% hlasů. ODS se přes vnitřní rozkoly podařilo zmobilizovat své voliče a z voleb odešla se ziskem 19,2% hlasů. Na celostátní úrovni však byla ODS mnohem úspěšnější, to proto, že si z voleb odnesla 27,7% hlasů. Předčasných voleb se podařilo využít KSČM, která posílila na dosud rekordních 18,2%, které se jí podařilo v parlamentních volbách na okrese Znojmo dosáhnout. Že jde o výsledek mimořádný je zřejmé i díky srovnání s hodnotou 11%, kterých dosáhla KSČM na celorepublikové úrovni. Znojemsko tak stvrdilo svou pověst bašty komunistů. KDU-ČSL si taktéž mÍrně polepšila a přišla si na 13,0%. Nadějná US však skončila na pouhých 8,5%. Z dalších kandidujících subjektů se žádný do PS Parlamentu nedostal žádný. Krajně pravicová SPR-RSČ nezopakovala své úspěchy z předchozích volebních klání a do PS PČR se taktéž nedostala.

2.9     Komunální volby 1998

Pro nadcházející komunální volby konané ve dnech 13. – 14. 11. 1998 sestavilo své kandidátky 9 volebních stran s 263 kandidáty. Všem volebním stranám se s výjimkou Koalice ČSNS, DEU podařilo plně obsadit své kandidátky. K tomu opět přispěla zákonem daná možnost umístit na kandidátky nezávislé kandidáty, čehož všechny strany v menší či větší míře využily.

Pro účely voleb se snížil počet volebních okrsků na 38. Účast ve volbách dramaticky klesla na 38,9%. V řeči čísel to znamená pokles o celých 20 procentních bodů. V rámci celé ČR se průměrná voličská účast nacházela na hodnotě 45%, na okrese pak na 54,3%. Což mohlo být signálem obecného znechucení politikou. I v rámci samotného Znojma se volební účast velmi lišila. V městské částech Hradiště překročila volební účast s hodnotou 63,8% průměr celého okresu. V městské části Načeratice[109] byla naopak účast na hranici legitimity, kde se k urnám dostavilo 22,4% voličů.

Z dostupných materiálů lze opět pozorovat silné zastoupení nestraníků na kandidátních listinách volebních stran. Jejich výskyt byl oproti minulým komunálním volbám ještě výraznější. Voliči mohli vybírat až mezi 125 kandidáty bez politické příslušnosti. Aby nebyla situace tak jednoduchá, musím ještě upozornit na dva nezávislé kandidáty – příslušníky hnutí Nezávislí. Na kandidátce Nezávislých se mimo těchto 2 kmenových členů a 28 kandidátů bez politické příslušnosti nacházel také jeden člen Strany zelených.

Novým objevivším subjektem byla Volba pro Moravu (VPM), kandidující společně s Nezávislými.

Tab. č. 4: Platné hlasy a mandáty pro volební strany

 

počet hlasů

počet hlasů (%)

počet mandátů

počet mandátů (%)

ODS

70915

23,5

8

25,8

KSČM

67093

22,2

7

22,6

ČSSD

60389

20,0

6

19,4

KDU-ČSL

36409

12,1

4

12,9

US

20762

6,9

2

6,5

Sdružení VPM, NK

13507

4,5

1

3,2

ODA

13453

4,5

1

3,2

Nezávislí

12295

4,1

1

3,2

Koalice ČSNS, DEU

7359

2,4

1

3,2

celkem hlasů

302182

100

31

100

Zdroj: Archivní materiály městského úřadu ve Znojmě ke komunálním volbám 1990

Vítězem voleb se ve Znojmě stalo ODS. Při rozdělování hlasů si mírně polepšila a zvýšila tak svůj náskok před KSČM, která na vítězné ODS ztrácela něco málo přes jedno procento odevzdaných hlasů[110]. Za ODS tedy usedlo v zastupitelstvu 8 zastupitelů, za KSČM 7. Třetí nejsilnější stranou vzešlou z voleb byla ČSSD, která obdržela 6 mandátů. KDU-ČSL se svou stabilní voličskou přízní ovládla 4 zastupitelská křesla. Mladá US mohla vyslat 2 zastupitele. Ostatní volební strany dosáhly každá na jeden mandát, takže žádná z nich neodešla z voleb bez zisku.

Vůbec nejúspěšnějším kandidátem byl stávající starosta Balík[111]. Celkově obdržel 4 693 hlasů. Druhá Bayerová na něm ztrácela přes tisíc hlasů, celkově obdržela 3 684 hlasy. Kandidátů, kteří ziskem hlasů překročili třítisícovou hranici, bylo z jednatřicetihlavého zastupitelstva již jen pět.   

V zastupitelstvu zasedlo o jednoho nezávislého více, tedy 9 zastupitelů bez politické příslušnosti. Podíl nezávislých kandidátů se tak oproti minulým komunálním volbám nepatrně zvýšil na 29%. Určitě je také dobré vědět, že zastupitelé zvolení na kandidátkách ODA, Nezávislých a Sdružení VPM, NK, byli bez politické příslušnosti, stejně jako jeden zastupitel zvolený za US.

2.10     Cesta k nové městské radě

Ustavující schůze nového zastupitelstva se konala 26.11.1998. Zastupitelé složili již potřetí svůj slib a mohli se ujmout nejdůležitějšího hlasování o podobě devítičlenné městské rady. Na post starosty dosáhl podruhé Pavel Balík (ODS). Jeho zvolení bylo opět podpořené širokým konsensem zastupitelů. Pro se vyslovilo 28 přítomných zastupitelů, proti byli pouze dva. Pro zvolení Balíka starostou se nepřímým způsobem vyslovili také občané města. Díky jejich hlasování obdržel staronový starosta 4 693 hlasů, čímž předběhl druhou nejúspěšnější kandidátku v pořadí, Martu Bayerovou  (KSČM) o více než 1 000 hlasů. Bayerová obdržela v úhrnu 3 684 hlasů a byla zvolena místostarostkou. Zde již nešlo o tak jednoznačnou volbu. Pro bylo sice 21 zastupitelů, ovšem proti se postavilo 6 přítomných. Odpůrci této volby se rekrutovali zejména z řad ODS a US. Dalším místostarostou byl zvolen Jaroslav Slušný (ČSSD). Ani v tomto případě nešlo o nijak jednoznačnou volbu. Pro bylo 20 zastupitelů, proti 5.

Zastupitel Libor Plíšek (Nezávislí, bez politické příslušnosti) navrhl rozšířit počet místostarostů na 3, přičemž třetí místostarostů by se starala o oblast zahraničních styků. Plíšek si dělal osobně ambice na obsazení tohoto postu[112]. Tento návrh byl však valnou většinou zastupitelů zamítnut.

Bez zajímavosti jistě není, že volba členů městské rady proběhla tajným hlasováním. V roce 1994 byla volba veřejná[113].

Ještě než došlo na volbu dalších radních, byla ve vzduchu cítit napjatá atmosféra, kterou vyvolávalo povolební vyjednávání. Vítězná ODS nenalezla shodu s dalšími pravicovými subjekty a obrátila se na v pořadí druhou KSČM a třetí ČSSD. Na protest proti tomuto spojenectví odstupuje z kandidatury na radního Ladislav Rakušan (US). Z několika navrhovaných kandidátů křesla v radě obsadili nakonec Josef Burian (ODS), Vladimír Finda (KDU-ČSL), Petr Krátký (KSČM), Josef Molín (ODS), Miloslav Rychetský (ČSSD) a Milan Špaček (KDU-ČSL).

Vládní koalici utvořili zástupci stran KDU-ČSL, KSČM a ČSSD. Za ODS byli do rady zvoleni také dva zástupci a jeden zasedl na postu starosty. Rozpoutaly se bouřlivé debaty o správnosti tohoto kroku. Na adresu ODS se sypaly výtky, že se chystá budovat „komunální socialismus“[114]. US poukazovala na předvolební deklarovaný odstup ODS od spolupráce s KSČM a zároveň odsoudila spolupráci KDU-ČSL, ČSSD a některých členů ODS s komunisty[115]. Místní organizace ODS se od počínání těchto členů distancovala[116]. Tomáš Havlásek, tehdejší předseda ODS, vyslovil kategorické odmítnutí podpory KSČM ze strany ODS[117]. Dotyční členové ODS se bránili nařčení s tím, že je „třeba respektovat vůli voličů (a) nenadřazovat abstraktní politické principy zájmům města“[118]. Vyloučení na sebe nenechalo dlouho čekat. Na lednovém sněmu ODS bylo zrušeno členství starostovi Balíkovi a radnímu Molínovi. Dále byl z ODS vyloučen Moravec, „který podle názoru sněmu svými články v tisku vytvářel v očích veřejnosti negativní obraz zdejší ODS a přispíval k její vnitřní polarizaci“[119].

 3          Analýza a rozpoznání charakteristických rysů znojemské komunální politiky

3.1       Na úvod

V této kapitole bych se rád zaměřil na zhodnocení vývoje komunální politiky ve Znojmě v 90. letech. Při použití politologické optiky bude nezbytné pozastavení nad stranickým systémem a jeho charakteristika. Bez zajímavosti jistě nebude nastínit pozice jednotlivých stran ve Znojmě.

Pečlivému pozorovateli znojemské politické scény nemohou uniknout některé její zřetelné rysy, které prostupují téměř celá 90. léta. Prvním fenoménem jsou nezávislí kandidáti. Druhým jevem je silná voličská podpora komunistů a jejich participace na vedení radnice. Třetím výrazným rysem je zejména v první polovině sledovaného období výskyt moravistických hnutí.

3.2  Vývoj a zhodnocení stranického systému

Lze konstatovat, že se ve Znojmě podařilo uvést v život stabilní a fungující stranický systém. Na počátku 90. let působila ve znojemské komunální sféře desítka politických stran a hnutí. Vlivné postavení měli také nezávislí politici. Stejně jako na celostátní politické úrovni bojovalo o své místo spoustu stran a straniček. I ve Znojmě procházel stranický systém organickými změnami. Do volebního klání v roce 1994 se zapojilo 14 stran a hnutí. V souvislosti s volbami v roce 1998 počet stran klesl opět pod deset. Většina menších stran zanikla. Trvalejší postavení si po svém vzniku v roce 1997 vybojovala US. Strana měla v době svého vzniku zejména na celostátní úrovni relativně silný koaliční potenciál. To však nelze říci o působení ve Znojmě, kde byla situace, stejně jako v dalších obcích střední velikosti, ovlivněna působením osobností v politice. Celkově lze stranický systém na konci 90. let ve Znojmě zhodnotit jako umírněný pluralismus[120]. Zpočátku zde sice působilo dominantní OF a polovina 90. let je charakteristická roztříštěností stranického systému ve vícero subjektů, je však třeba vzít v úvahu také relevanci jednotlivých politických stran a hnutí. Pomineme-li opět zlomové okamžiky počátku 90. let, tedy okamžiky přechodu k novému demokratickému systému, rozpoznáme ve Znojmě přibližně pět až šest relevantních stran, které byly schopny účasti na vládě. Diskutabilní je působení KSČM, jakožto obecně charakterizované antisystémové strany. Komunisté měli své zástupce ve všech městských radách a je patrné, že jejich pozice se s postupem času posilovaly. To lze ilustrovat např. obsazením postu místostarostky Martou Bayerovou po volbách v roce 1998. Silné pozice mají ve Znojmě také lidovci. Jejich postavení vyjádřené hlasy voličů v komunálních volbách je srovnatelné s jejich celostátním významem. To samé platí také pro jejich koaliční potenciál. Lidovci se taktéž participovali na všech městských radách. Jejich pozice se v čase taktéž posilovala a jejich význam zdaleka neodpovídal jejich voličské podpoře[121]. Význam KDU-ČSL se posílil také se zvolením Milana Špačka senátorem za Znojemsko. KDU-ČSL má na Znojemsku a zejména v samotném Znojmě velmi silné postavení, byť neoplývá toliko silným mandátem, jako některé konkurující strany.

Stálicí znojemské stranické scény je ODS. Strana působí dlouhodobě v opozici. To platí až na výjimky, kdy se někteří členové rozhodli sólově pro účast na vládě v městské radě, za což však byli ze strany vyloučeni.

Další ze silných stran je ČSSD, která si od poloviny 90. let 20. století dokázala vytvořit solidní zázemí s početnou členskou základnou. Strana nahodile podporovala vedení radnice, což vedlo k mnohým vnitřním rozporům a diskuzím o správnosti takovéhoto počínání.

3.3         Nezávislí kandidáti

Jedním z nejzajímavějších fenoménů komunálních voleb byly a jsou kandidátky nezávislých kandidátů. Nezávislí jsou zpravidla bez politické příslušnosti. Vynímečně jsou sdruženi v nějakém hnutí, jako například na Znojemsku působícím hnutí Nezávislí.

3.3.1    Nezávislí kandidáti v jednotlivých volbách

V prvních komunálních volbách obsadili znojemští nezávislí na samostatných kandidátkách všech 35 míst pro dané volební obvody. Jeden kandidát se rozhodl do volebního klání vstoupit samostatně ve druhém volebním obvodě. Již tehdy se rozpoutala debata o smysluplnosti a účelovosti takovýchto kandidátek.

Komunální volby se v roce 1994 opíraly o nový zákon o volbách do obecních zastupitelstev. Ten umožňoval, jak je zmíněno v první kapitole, doplňovat stranické kandidáty bez politické příslušnosti. Toho hojně využívaly jednotlivé strany, aby si tak zajistily co největší počet kandidátů na kandidátních listinách a tím také co největší počet hlasů při volbě dané kandidátní listiny. Lákavá a bezpochyby hojně využívaná možnost bylo umístění významných osobností na kandidátkách, čímž se zvýšila přitažlivost kandidátky pro voliče. Nezávislí kandidáti se tak nemuseli přímo pojit s politickými stranami a mohli si zachovat alespoň svou deklarovanou nestranickost. Deklarovanou protože, když se kandidáti objevují na kandidátkách politických stran, tak podle toho, kterou si zvolí chtě nechtě deklarují své elementární politické zaměření.“[122] Důležitým poznatkem je také fakt, že v roce 1994 nezávislí neměli žádnou samostatnou kandidátku a to ani pro případ hnutí nezávislých. Nezávislí tedy kandidovali pouze na kandidátkách politických stran, anebo v rámci koalic Sdružení pro Znojma a Za naše Znojemsko. Připomínám, že v roce 1994 kandidovalo ve Znojmě 108 kandidátů bez politické příslušnosti, z nichž 40 se hlásilo k politickému hnutí Nezávislí. Z celkového počtu 256 kandidátů to tedy znamená 42% zastoupení kandidátů bez politické příslušnosti. To je jasný důkaz toho, že komunální politika v obcích střední velikosti je pořád ještě osobnostního rázu, který převládá nad stranickým výběrem. Mohlo by se zdát, že je počet nezávislých stále ještě menší, než počet straníků. Při pozornějším zkoumání mechanismů komunální politiky si ale můžeme všimnout jevu, kdy jsou na kandidátky dosazováni kandidáti smíření s tím, že jsou na nevolitelných místech. Nezávislé osobnosti přizvané na kandidátky jednotlivých stran naopak obvykle patří k tahounům a jsou tedy umísťováni na vyšší příčky kandidátky.

Ve volbách v roce 1998 byla zaznamenána ještě větší účast kandidátů bez politické příslušnosti. Tehdy jich bylo celkově 125. Ve Znojmě přihlásilo svou kandidátku také politické hnutí Nezávislí. Hnutí mělo pouze dva registrované členy. Ostatní kandidáti byli opět bez politické příslušnosti. Z celkového počtu 263 kandidátů tvořili kandidáti bez politické příslušnosti 47,5% podíl. Stoupl tedy nejen jejich absolutní počet, ale i relativní zastoupení.

3.3.2        Nezávislí a jejich podíl na moci

Ve prvních volbách do obecních zastupitelstev dosáhli kandidáti bez politické příslušnosti na 6 zastupitelských křesel. Dva jejich kandidáti současně zasedli v městské radě. Jeden dokonce na postu zástupce starosty.

 V roce 1994 se podařilo uspět ve volbách 8 kandidátům bez politické příslušnosti. To může být samozřejmě důsledkem nárůstu jejich počtu. V městské radě nezasedl žádný z nich. Z dnešního pohledu se tak nastartovala jejich dlouhodobá izolace[123].

Rok 1998 byl opět ve znamení úspěchu pro kandidáty bez politické příslušnosti. V městském zastupitelstvu jim napříště patřilo 9 křesel. Předstihli tak nejúspěšnější komunistické kandidáty, kterých se do městského zastupitelstva dostalo 7[124]. Městská rada byla opět složena podle stranického klíče.

3.3.3        Kdo jsou tedy nezávislí?

Ve vyspělých demokraciích jsou tzv. nezávislí kandidáti poměrně častým jevem. Většinou se jedná buď o veřejně známé osobnosti, anebo se utvářejí účelová sdružení pro nějaký cíl místní politiky.[125]

Častým volebním heslem znojemských nezávislých bylo dělat nadstranickou politiku. Jejich ústředním zájmem byl rozkvět města, nikoli stranický dres, jak dokazuje teze z předvolebního prohlášení, kde se praví: „Jde nám především o Znojmo. Proto stojíme mimo politické strany a chceme našemu městu věnovat své schopnosti“[126]. Měla to být jakási prvoplánová negace zaběhnutých schémat, vycházející z nepochopení politického systému a nutnosti vytvoření standardního stranického systému. Mnohdy je příčinou znechucení a zklamání z dosavadních zkušeností se zavedenými standardy v politice v dané zemi[127]. Výtky směrem k nezávislým se často pojily s podezřením, že si takovíto kandidáti utvářeli jakési  politickoekonomické zázemí a že si chtějí případným vstupem do komunální politiky zajistí vliv v určité zájmové oblasti.

3.3.4        Nezávislí na kandidátních listinách politických stran

V komunální politice se také velmi silně uplatňuje tzv. osobnostní princip. To platí pro všechny kandidující subjekty, nejen pro nezávislé kandidáty. Lidé se ve své volbě orientují zejména podle jmen uvedených na kandidátní listině. Příslušnost k jednotlivým stranám na komunální úrovni nehraje v menších a středně velkých obcích přílišnou roli[128]. S tím se ovšem pojí nebezpečí, že budou jednotlivé kandidátky vybaveny na čelních místech známými osobami. Ty však poslouží pouze k přilákání hlasů a po zvolení odstoupí a uvolní místo dalším kandidátům v pořadí, čímž jim zajistí pohodlný vstup do místní politiky. Odstoupivší kandidáti tak jednají často z důvodů pracovní zaneprázdněnosti. Takovýto krok jim navíc zajistí spřátelené aktivně činné politiky. Toto podezření může být tušením vzniku novodobého klientelismu. Konkrétně ve Znojmě krátce po svém zvolení odstoupili v roce 1990 dva nezávislí kandidáti[129].   

3.3.5        Fenomén „B-týmů“

Z politologického hlediska se jeví nejzajímavější tzv. fenomén „B–týmů“. Z této iniciativy byli obviňováni zejména nezávislí kandidující na samostatných kandidátkách v prvních komunálních volbách. Podezření padalo na to, že se jedná o spřátelenou kandidátku jiného politického uskupení, která má za úkol „pochytat“ hlasy voličů, kteří tyto hlasy nechtějí odevzdat mateřské straně[130], neboť k ní mohou cítit zášť či nemusí souhlasit s její politikou. Tomu se však znojemští nezávislí také bránili a tuto možnost veřejně popírali[131].

3.4       KSČM

3.4.1    Vzestup komunistů na Znojemsku

Situace devadesátých let přála ve Znojmě komunistům. Jejich voličská přízeň je dlouhodobě vysoká a pohybuje se v průměru kolem 21% a má mírně vzestupný trend. Kdybychom se pokusili o srovnání s celým okresem, tak zjistíme, že se pomyslné nůžky mezi Znojmem a výsledky pro celý okres výrazně rozevírají. Zatímco výsledek za okres[132] pro rok 1990 byl 22,3% pro KSČM, v dalších letech podpora komunistů klesala postupně na 12,1% v roce 1994 a 13,0% v roce 1998. Tento rozdíl by se dal vysvětlit rostoucí rolí nezávislých kandidátů. Kandidáti bez politické příslušnosti a s tím pojící se osobnostní princip je dominantou především menších obcí, kde stranická příslušnost hraje minimální roli[133]. Vzhledem k tomu, že Znojemsko má převážně rurální charakter [134], lze také souhlasit s tvrzením, že většina okresu je tvořena těmito menšími obcemi[135]. Situace ve Znojmě však není ojedinělá. Moravský Krumlov vykazuje daleko větší podporu KSČM. Ve volbách roku 1998 tamní komunisté obdrželi dokonce 27,6%.

3.4.2        Pokus o vysvětlení voličské přízně komunistům

Pokud se budeme chtít dopátrat příčiny vysokých preferencí KSČM ve Znojmě, budeme se muset v prvé řadě pozastavit nad socioekonomickou strukturou Znojma. Jak již bylo naznačeno, znojemská populace trpí nižší vzdělaností ve srovnání s celorepublikovým průměrem[136]. Další faktor, který nahrává levicovým stranám a zejména pak komunistům, je nízká životní úroveň, jakožto důsledek dlouhodobě vysoké nezaměstnanosti[137]. S rostoucími hospodářskými problémy se u lidí, kteří nebyli schopni nalézt uplatnění a zajistit sebe a své rodiny, začala probouzet nostalgie po minulém režimu.

Nejen socioekonomická struktura může být příčinou úspěchu komunistů. Znojmo bylo v minulosti příhraničním regionem. Jako takové, se stalo přirozenou základnou komunistických kádrů, vojenských funkcionářů a policejních agentů. Lze tedy dovodit, že takovíto lidé, byli prověřeni Stranou a za jistoty, které jim oplátkou za jejich služby režim nabízel, vykazovali Straně bezmeznou oddanost. U těchto lidí lze předpokládat, že nostalgie po jejich postavení v minulosti nezmizí a budou se snažit vydobýt si obdobné pozice i v novém režimu. Bývalí aparátčíci si s sebou přinesli na novou startovní pozici řadu výhod, ať už v podobě ekonomického zvýhodnění či formou kontaktů. Je zřejmé, že také potomci těchto rodin budou ovlivněni názory svých rodičů[138].

Za další faktor, který nahrává KSČM, bývá obecně považována nízká voličská účast ve volbách. Voliči KSČM jsou obecně charakterizováni jako velmi disciplinovaní. K volbám v roce 1998 přišlo jen necelých 40% voličů. Nechtěl bych se dopouštět spekulací, ale položím otázku, jak by se změnila situace, kdyby se zvýšila volební účast? Když se podíváme na výsledek z voleb v roce 1990, dosáhli komunisté taktéž hodnot těsně nad 20%. Volební účast byla přitom více než 66%. Z toho může plynout, že argument disciplinované voličské základny nemusí být až tak pravdivý, jak se obecně soudí[139]. Jiná věc samozřejmě bude, když budeme zvažovat disciplinovanost voličů jiných stran. Zde jistě narazíme na četné přesuny ve voličských preferencích.

Voličská podpora KSČM ve Znojmě a taktéž na okrese Znojmo je sice nadprůměrná vzhledem k celostátním výsledkům jednotlivých voleb. Srovnáme-li výsledky za okres Znojmo s okresem Most platné pro volby v roce 1998, na Mostecku vložilo důvěru komunistům o více než 5% voličů více než ve Znojmě. Mostečtí komunisté tehdy obdrželi 25% hlasů. Voličská podpora komunistům je na Znojemsku srovnatelná s okresem Karviná. Znojmo, natož celé Znojemsko, však nemá příliš společného s těmito městy, popřípadě okresy. Můžeme se zmínit o vysoké nezaměstnanosti a dalších hospodářských obtížích, leč jejich příčiny jsou ve všech zmiňovaných případech jiné. Přesto je odůvodněné domnívat se, že právě tyto příčiny mohou voliče hnát do náruče komunistické strany, která nabízí sociální rovnost a práci pro každého.

3.4.3        Komunistická radnice

Označení „rudé“ si Znojmo, podle mého názoru, zaslouží kvůli něčemu jinému, než kvůli vysokým ziskům ve volbách. Důvodem je určitá anomálie ve vedení radnice. Komunisté dlouhodobě zastávají posty v městské radě. Po volbách v roce 1998 byla dokonce vytvořena rudo-hnědá koalice s podporou některých členů ODS. Tedy nikoli pro poměrně jednoduše vysvětlitelné vysoké volební zisky komunistů, alebrž kvůli spojení stran pravice s krajní levicí. Přesto je třeba být nezaujatý a konstatovat, že v rámci České republiky není ani tato situace ojedinělá. Také jiná města[140] mají ve vedení města koalice komunistů s pravicovými stranami[141].

Pravda je, že toto spojenectví rozbouřilo velkou vlnu diskuzí na znojemské (nejen) politické scéně. Pro očištění znojemské ODS je však třeba připomenout, že osoby, které se účastnily na vládě s komunisty, byly ze strany vyloučeny.

Opačný trend jako mají preference strany má členská základna. Počet členů na okrese se z 3 270 členů v roce 1993 snížil na 1 400 v roce 1998[142].  To odpovídá více než polovičnímu stavu. K tomu dodám, že průměrný věk komunistických kandidátů byl ve volbách v roce 1998 52 let a můžeme se právem domnívat, že se KSČM potýká s úbytkem členů v důsledku vymírání.

Pokles počtu členů může při zohlednění stabilních výsledků a obdobné účasti ve volbách v roce 1994 a 1998 znamenat, že roste jejich obliba ve společnosti. Hlasy bývalých straníků musely být nutně nahrazeny hlasy nečlenů, jinak by zákonitě poklesl volební zisk.

Nicméně vedoucí úloha KSČM ve vedení města a posilující se pozice KSČM jsou výrazným fenoménem místí politické scény.

3.5 Moravistické hnutí

Moravistickým hnutím působícím ve Znojmě na počátku 90. let bylo HSD-SMS. Hnutí kladlo požadavek na posílení samosprávy Moravy a Slezska v rámci republiky. Akcent byl kladen na zamezení přerozdělování důchodu, který měl napříště zůstat v regionu, kde byl vytvořen[143]. HSD-SMS se nejevilo jako nacionalisticky extremistické, neboť nesplňovalo vytyčená kriteria platná pro extremistické organizace[144]. Hnutí nehlásalo kulturní a politickou výlučnost hájeného území, nevznášelo separatistické požadavky ani nepoužívalo násilí k prosazování svých cílů. HSD-SMS je spíše hnutím pronárodním, hnutím moravského patriotismu[145].

Pokud bychom se chtěli pokusit začlenit HSD-SMS v rámci politického spektra, dobereme se závěru, že hnutí zajímalo pozice latentní levice. Z volebních programů bylo cítit sociální zaměření[146]. Ve Znojmě hnutí spolupracovalo s levicovými stranami a v roce 1990 vytvořilo společnou kandidátku MDB spolu s ČSS a ČSSD. Na sklonku 20. století se hnutí připojilo k tzv. Sjednocené frontě, v jejímž rámci spolupracovalo s ultralevicovými stranickými subjekty a zároveň si přisvojilo myšlenku na „plné státoprávní osamostatnění se lidu Moravy a Slezska“[147].

Podíváme-li se na výsledky komunálních voleb 1990, nemůže nám uniknout výrazně slabší pozice ČSL oproti volbám v roce 1994. Vyjdeme-li opět z předpokladu, že svou podporu čerpají lidovci zejména na jižní Moravě, je zřejmé, že HSD-SMS soupeřila o voliče s ČSL[148].

Lidovci ztráceli ve Znojmě tedy nejen díky KSČM, ale i HSD-SMS.

Ve volebním období 1994-1998 moravistická HSD-SMS ztrácela na významu. Komunálních voleb v roce 1994 se zúčastnila v rámci hnutí Sdružení pro Znojmo. Zástupci HSD-SMS však nezískali žádný mandát. Hnutí ze znojemské politické scény téměř vymizelo.

Minimální význam v komunální sféře mělo hnutí VPM, jejíž zástupci se rozhodli kandidovat v komunálních volbách v roce 1998.

Spíše účelovým se pak jeví MSLK_96, která postavila svého kandidáta v senátních volbách v roce 1996. Kandidát odešel z volebního klání s bezmála stovkou hlasů.

3.6 Komunální sféra jako kolbiště osobností

Při komplexním zhodnocení znojemského politického kolbiště se dobereme k závěru, že se jedná opravdu o doménu jednotlivých osobností, které spolu soupeří o pozice ve vedení města. Vysoké procento zastoupení nezávislých kandidátů na kandidátkách politických stran toho je jedním důkazem.

Dalším z důkazů může být vysoká četnost přestupů v rámci jednotlivých stran. Vzhledem k tomu, že podstatná část přestupů je viditelná zejména u stranických špiček a představitelů Znojma, lze usuzovat, že se politické strany ve Znojmě stávají spíše servisními organizacemi jednotlivých osobností[149]. V několika případech strana posloužila jednotlivým osobám jako pověstný výtah k moci[150].

V několika případech vstupovali do politických stran kandidáti, kteří v jejich rámci v minulosti kandidovali jako nezávislí.

Nejvíce přestupů se odehrávalo na pravém křídle politického spektra. Jednalo se zejména o houfný přestup členů ODS do nově vznikající US-DEU[151]. Vysoká fluktuace členů je patrná také mezi ODS a Cestou změny (CZ) či mizející ODA.

V této souvislosti je třeba říci, že nejstabilnější členskou základnu má KSČM a ČSSD. S výjimkou komunálních špiček, které vidí ve stranách především své servisní organizace, lze to samé tvrdit i o příslušnících KDU-ČSL.

Osobnostní ráz politiky akcentují někteří političtí představitelé často v případech, kdy je třeba nějakým způsobem vysvětlit případné anomálie na radnici, toliko charakteristické pro Znojmo 90. let.

3.7              Participace občanské společnosti na dění veřejném

V této subkapitole bych se rád zaměřil na působení občanských sdružení a zájmových spolků ve Znojmě[152] a upozornil na některé jejich zajímavé charakteristiky.

Většina případů, kdy se v minulosti aktivizovala skupina občanů města, měla nahodilý charakter. Jednalo se povětšinou o aktivity směřující k určitému cíli. Jako příklad lze uvést Sdružení Obchvat. Cílem sdružení byla obrana proti výstavbě obchvatu města, který měl být veden přes zahrádky u města, což se nelíbilo jejich majitelům. Obdobně se občané aktivizovali při záměru města vybudovat podzemní garáže na Náměstí Svobody. Nezaznamenal jsem výskyt registrovaného spolku jako u Obchvatu, ale hlasy odpůrců garáží byly dosti hlasité a viditelné ve všech regionálních a některých celostátních médiích.

Kontinuálně působícím občanským sdružením je znojemský Okrašlovací spolek. Sdružení navázalo v roce 1992 na přerušenou činnost Okrašlovacího spolku zalesňovacího, který ve Znojmě působil od roku 1878. Jeho činnost byla přerušena za minulého režimu.

Primárním cílem Okrašlovacího spolku je „prosazovat obecně prospěšné a oprávněné požadavky a zájmy, vedoucí ve svých důsledcích ke zkrášlování města Znojma a jeho okolí“[153]. Přestože se jedná o sdružení nepolitické, jedním z jeho cílů je „nezávislá veřejná kontrola a odborná oponentura činnosti orgánů a institucí veřejné správy, podnikatelských a jiných subjektů“[154]. Zaměříme-li se pozorněji na složení členstva, s překvapením zjistíme, že téměř dvě třetiny členů jsou zároveň členy ODS. Tímto zjištěním pozbývá platnost prohlášení o apolitičnosti spolku, neboť jeho směřování musí být nutně politickou orientací svých členů ovlivněno[155].

Dalším z viditelných občanských sdružení je sdružení Za město krásnější. Toto sdružení se však jeví těžce čitelným až chaoticky působícím a bezkoncepčním protestním spolkem, které si programově klade cíle typu „být proti všemu“.

Zbylý prostor znojemského veřejného sektoru, přesněji zúženého na občanskou společnost aktivizující se k dosahování určitých cílů či zamezení některým rozhodnutím místní samosprávy, vyplňují spíše nepolitické spolky a sdružení, byť dlouhodobě působící. Pro příklad mohu jmenovat Spolek přátel starého Znojma.

 Závěr

Vývoj komunální politiky ve Znojmě v 90. letech lze rozdělit do několika fází. Dominantou první fáze, kterou lze vymezit obdobím let 1989-1991, je utváření stranického systému a etablování samotných politických stran a hnutí. Druhá fáze, započatá v prvním volebním období městského zastupitelstva, tedy někdy kolem roku 1990, trvala přibližně do následujících komunálních voleb v roce 1994. Stranický systém se zredukoval, z politické scény téměř vymizelo OF. Ústup ze svých dominantních pozic je patrný také v případě HSD-SMS. S novým zákonem o volbách do zastupitelstev obcí se započala éra nezávislých osobností v komunální politice. Nezávislí začali dominovat na kandidátkách politických stran a hnutí. Křesla v zastupitelstvu však nadále patřila stranickým příslušníkům, stejně jako křesla v městské radě. Dá se říci, že se na konci 90. let 20. století politická scéna ve Znojmě stabilizovala.

Vládnoucí široká koalice v prvním volebním období, byla po roce 1994 nahrazena koalicí tvořenou mešním počtem stran. Již v tomto období získávali na významu představitelé KSČM, což se stalo terčem široké kritiky. Podstata problému spočívala v tom, že nešlo ani tak o spolupráci jednotlivých stran, jako spíše jednotlivých kandidátů, kteří v rámci jednotlivých stran kandidovali. Tento jev byl ještě zřetelnější po volbách v roce 1998. Komunální politika ve Znojmě se stala doménou určité skupiny[156] lidí, kteří se drželi u moci bez ohledu na svou stranickou příslušnost. Stranickost se dostávala do pozadí, s tím, že se nesmí směšovat stranické půtky se zájmy města.

V práci bylo prokázáno, že znojemská komunální politika je v souladu s vysloveným předpokladem spíše doménou osobností. Politické strany hrají roli servisních organizací pro jednotlivé kandidáty. Přesto bych nerad význam politických stran snižoval, neboť se pořád jedná o významný systémotvorný element i na této úrovni platné pro obce střední velikosti. Politické strany se významně podílejí na běžné politické práci, leč to co dělá politiku v očích občanů, jsou oni zmínění politici, jakožto osoby veřejně známé. To že ve volbách nerozhoduje ani tak politický dres, můžeme snadno dokumentovat na preferenčních hlasech přerozdělovaných v komunálních volbách.

Dá se říci, že jednotnou tvář si uchovávají strany ODS, KSČM a ČSSD. Zde až na některé odpadlíky můžeme pozorovat kontinuální politiku, důraz na jednotu a většinový názor vzešlý z vnitrostranických debat.

Mnohým pozorovatelům a politickým komentátorům, jakož i představitelům skutečné opozice ve Znojmě dělá starosti rostoucí podpora KSČM. Je však zřejmé, že tento fenomén není dominantou pouze Znojma, ač je v jistém smyslu zvláštností vzhledem k jeho pozici v rámci jižní Moravy. Komunisté mají ve Znojmě silné zázemí vytvořené v minulém režimu. Současná neutěšená hospodářská situace probouzí v lidech nostalgii, což může zvyšovat preference extremistických stran. Tento fenomén je patrný i na celostátní úrovni.

Na počátku 90. let 20. století bylo velmi viditelným hnutím moravistické HSD-SMS. Hnutí úspěšně soupeřilo o voliče s KDU-ČSL a dokázalo také konkurovat KSČM. Po komunálních volbách v roce 1994, jak již bylo řečeno, začalo pomalu vyklízet své pozice.

Ve Znojmě působí také některá víceméně politicky zaměřená občanská sdružení. Jejich charakter je až na zmíněnou výjimku krátkodobý, nahodilostní a cílený k určitému výsledku.

Závěrem lze tedy říci, že Znojmo vykazuje v komunální politice charakteristiky obdobné jiným městům střední velikosti. Některé další zvláštnosti jsou podmíněné jeho socioekonomickou strukturou.

Nastartované trendy pokračují v novém tisíciletí a bude velmi zajímavé, zda se některé z nich podaří zvrátit a potlačit slabé prvky znojemské komunální politiky.Seznam literatury a pramenů

Monografie a sborníky

Balík, S. (ed.).: Komunální volby v České republice v roce 2002, Brno 2003

Fiala, P. a kol.: Komunismus v České republice, Brno 1999

Jüptner, P.: Komunální volby v České republice, diplomová práce, Praha 2000

Kořalka, J.: Češi v habsburské říši a v Evropě 1815-1914, Praha 1990

Kovařík, P.: Investiční potenciál Znojma, diplomová práce, Ostrava 2003

Mužík, V.: Sdružení nezávislých, bakalářská práce, Brno 2003

Novák, M.: Systémy politických stran. Úvod do jejich srovnávacího studia, Praha 1997

Říchová, B.: Úvod do současné politologie, Praha 2002

Sartori, G.: Srovnávací ústavní inženýrství, Praha 2001

Večerník, J (ed.).: Vývoj politických stran a jejich systémů po listopadu 1989, Praha 1998

Noviny, časopisy

Respekt, roč. I., č. 36, 1990

Respekt, roč. 99, č. 13, 1999

Znojemské listy roč. IV., č. 46, 1994

Znojemsko, roč. XXX, č. 15, 1990

Znojemsko, roč. XXX, č. 2-3, 1990

Znojemsko, roč. XXX, č. 4, 1990

Znojemsko, roč. XXX, č. 42, 1990

Znojemsko, roč. XXX, č. 45, 1990

Znojemsko, roč. XXX, č. 46, 1990

Znojemsko, roč. XXX, č. 47, 1990

Znojemsko, roč. XXX, č. 51-52, 1990

Znojemsko, roč. XXX., č. 14, 1990

Znojemsko, roč. XXX., č. 48, 1990

Znojemsko, roč. XXXI, č. 1, 1991

Znojemsko, roč. V., č. 6, 1995

Znojemsko, roč. VII., č. 49, 1997

Znojemsko, roč. VIII., č. 43, 1998

Znojemsko, roč. VIII., č. 44, 1998

Znojemsko, roč. VIII., č. 45, 1998

Znojemsko, roč. VIII., č. 49, 1998

Internetové zdroje (funkční k 1. 5. 2004)

Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy Jihomoravského kraje, on-line text (http://www.kr-jihomoravsky.cz/urad/os/dz/index.htm)

Okrašlovací spolek ve Znojmě, on-line text (http://www.gwpv.cz/texty/znojmo_okrs.htm)

Řádné volby do zastupitelstev v obcích, on-line text (http://www.czso.cz)

Stanovy Okrašlovacího spolku ve Znojmě, on-line text (http://www.sweb.cz/okraspol/)

Mareš, M.: Etnické a regionální subjekty ve stranickém systému České republiky, roč. V., č. 2, 2002, on-line text (http://www.iips.cz)

Mareš, M.: Evropská politika moravistických organizací, Středoevropské politické studie, roč. IV., č. 4, 2002, on-line text (http://www.iips.cz)

Mareš, M.: Moravismus a extremismus, Středoevropské politické studie, roč. IV., č. 4, 2001, on-line text (http://www.iips.cz)

Oficiální stránky města Znojma (http://www.znojmocity.cz)

Politické hnutí Nezávislí (http://www.hnuti-nez.cz)

Pražský hrad (http://www.hrad.cz)

Volby (http://www.volby.cz)

Volební materiály

Volební letáky HSD-SMS pro komunální volby v roce 1990

Volební materiály ČSS pro komunální volby v roce 1990

Volební letáky ODS pro komunální volby v letech 1994, 1998


 

[1] Balík, S.: Vývoj obecního volebního práva od roku 1848 do současnosti, in: Balík, S. (ed.).: Komunální volby v České republice v roce 2002, Brno, Masarykova univerzita v Brně 2003, s. 12.

[2] ministr vnitra Rakousko-Uherska od roku 1849 , období mezi léty 1851-1859 se nazývá obdobím Bachovského absolutismu pro jeho snahu o centralizaci říše

[3] Kořalka, J.: Češi v habsburské říši a v Evropě 1815-1914, Praha, Argo 1990, str. 98.

[4] s výjimkou tzv. honorace (kněží, rabíni, doktoři, státní úředníci apod.)

[5] zákon č. 75/1919 Sb.

[6] § 2 ústavního zákona č. 12/1954 o národních výborech.

[7] Čl.86 ústavního zákona č. 100/1960 Sb., Ústavy Československé socialistické republiky.

[8] Čl.99 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky.

[9] Čl.101 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky.

[10] Čl.101 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky

[11] zákon č. 128/2000 Sb., o obcích

[12] Fiala, P. a kol.: Komunismus v České republice. Vývojové, systémové a ideové aspekty působení KSČM a dalších komunistických organizací v české politice, Brno, MPÚ MU 1999, str. 52.

[13] § 1- § 12 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích 

[14] České Budějovice,  Plzeň, Karlovy  Vary, Ústí  nad Labem,  Liberec, Hradec  Králové, Pardubice,  Brno, Zlín, Olomouc, Ostrava,  Opava  a  Havířov

[15] § 13-§ 25 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, dále pak ve znění pozdějších předpisů

[16] Do samostatné působnosti spadá zejména schvalování programu  rozvoje územního obvodu, hospodaření s majetkem obce, sestavování rozpočtu  obce, stanovení  druhů   místních  poplatků, místní  záležitosti   veřejného  pořádku  a   zřizování  obecní (městské) policie, ukládání sankcí podle tohoto zákona a další taxativně vymezené činnosti.

[17] § 27- § 37 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, dále pak ve znění pozdějších předpisů

[18] § 7 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, dále pak ve znění pozdějších předpisů

[19] Pro první komunální volby v roce 1990 počet členů stanovil příslušný národní výbor.

[20] V obcích do 3 000 obyvatel to bylo 7 – 15 zastupitelů, v obcích nad 3 000 do 20 000 obyvatel 15 – 30 zastupitelů, v obcích nad 20 000 do 50 000 obyvatel 25 – 40 zastupitelů, v obcích nad 50 000 35 – 50 zastupitelů a ve statutárních městech 50 - 70 zastupitelů. Zákon dále stanovoval příslušné počty pro městské části a obvody statutárních měst.

[21] zákona č. 279/1995 Sb., o obcích, dále pak ve znění pozdějších předpisů

[22] V obcích do 500 5-9 zastupitelů, v obcích nad 500 do 3000 7-15 zastupitelů, v obcích nad 3000 do 10 000 11-25 zastupitelů, v obcích nad 10 000 do 50 00015-35 zastupitelů, v obcích nad 50 000 do 150 000 25-45 zastupitelů, v obcích  nad 150 000 35-55 zastupitelů.

[23] 55-70 členů zastupitelstva

[24] Vilímek, P.: Struktura a pravomoci orgánů obecní samosprávy, in.: Balík, S. (ed.): Komunální politika v České republice v roce 2002, MPÚ, MU v Brně 2003, str. 27.

[25] Funkce člena zastupitelstva zaniká odmítnutím složení slibu, dnem zvolení nového zastupitelstva, úmrtím zastupitele, zánikem obce, doručením písemné rezignace starostovi, z důvodu neslučitelnosti funkcí, ztráty volitelnosti nebo pravomocného rozsudku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.

[26] § 34 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, dále pak ve znění pozdějších předpisů

[27] Jedná se tedy o obdobu zákonodárné iniciativy členů Parlamentu ČR.

[28] § 36 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, dále pak ve znění pozdějších předpisů

[29] § 117 zákona č. 128/200 Sb., o obcích

[30] § 44-§ 51 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, dále pak ve znění pozdějších předpisů

[31] § 52 -§ 55 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, dále pak ve znění pozdějších předpisů

[32] Vilímek, P.: Struktura a pravomoci orgánů obecní samosprávy. In.: Balík, S. (ed.): Komunální volby v České republice v roce 2002, IIPS, Brno 2003, str. 30

[33] např. může  požadovat  po  Policii  České  republiky  spolupráci  při zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, plní obdobné  úkoly jako statutární  orgán zaměstnavatele, odpovídá za informování veřejnosti o činnosti obce apod.

[34] § 58 -§ 61 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, dále pak ve znění pozdějších předpisů

[35] Jüptner, P.: Komunální volby v České republice, diplomová práce, Praha, IPS UK v Praze 2000, str. 19.

[36] § 56 -§ 57 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, dále pak ve znění pozdějších předpisů

[37] Jüptner, P.: Komunální volby v České republice, diplomová práce, IPS UK v Praze, Praha 2000, str. 17.

[38] srov. s volbou do PS Parlamentu ČR, kde je hranice pasivního volebního práva 21 let

[39] V obcích a městských částech do 1 000 obyvatel bylo třeba 20 podpisů, do 3 000 obyvatel 30 podpisů, do 20 000 obyvatel 100 podpisů, do 50 000 obyvatel do 200 podpisů a nad 50 000 obyvatel 400 podpisů.

[40] Jüptner, P.: Komunální volby v České republice, diplomová práce, IPS UK v Praze, Praha 2000, str. 32.

[41] V obcích a městských částech do 500 obyvatel bylo třeba 5% pro nezávislé kandidáty, od 500 do 3 000 obyvatel 4%  (nejméně 25 podpisů), nad 3 000 do 10 000 obyvatel 3%  (nejméně 120 podpisů), nad 10 000 do 50 000 2%  (nejméně 600 podpisů), nad 50 000 do 150 000 1%  (nejméně 1 000 podpisů) a nad 150 000 0,5%  (nejméně 1 500 podpisů). Pro sdružení nezávislých kandidátů byla stanovena hranice 7%.

[42] V souvislosti s tím pak zákon (§ 26 zákona č. 152/1994 Sb.) předepisuje povinnost uvést v v kandidátních listinách, potažmo pak na hlasovacích lístkách, údaj, která strana kandidáta navrhla. Ve statistických ročenkách si pak můžeme povšimnout kategorie „navrhující strana“.

[43] Balík, S.: Vývoj obecního volebního práva od roku 1848 do současnosti. In.: Balík, S. (ed.): Komunální volby v České republice v roce 2002, IIPS, Brno 2003, str. 24.

[44] § 6 zákon č. 117/1994 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích

[45] Jüptner, P.: Komunální volby v České republice, diplomová práce, IPS UK v Praze, Praha 2000, str. 28.

[46] § 19 zákona č. 368/1990 Sb. a § 26 zákona č. 152/1994 Sb.

[47] § 32 zákona č. 368/1990 Sb. a § 37 zákona č. 152/1994 Sb.

[48] § 37 zákona č. 152/1994 Sb.

[49] Balík, S.: Vývoj obecního volebního práva od roku 1848 do současnosti. In.: Balík, S. (ed.): Komunální volby v České republice v roce 2002, IIPS, Brno 2003, str. 21.

[50] § 41 zákona č. 368/1990 Sb.; tzv. d´Hondtova metoda, která zajišťuje rozdělení všech mandátů v jednom skrutiniu bez dalších dodatečných přepočtů

[51] Balík, S.: Vývoj obecního volebního práva od roku 1848 do současnosti. In.: Balík, S. (ed.): Komunální volby v České republice v roce 2002, IIPS, Brno 2003, str. 19.

[52] § 45 zákona č. 152/1994 Sb.

[53] Řádné volby do zastupitelstev v obcích, on-line text (www.czso.cz)

[54] Sundaná hvězda z budovy OV KSČ,  Znojemsko, roč. XXX., č. 1, 1990, s.1.

[55] ústavní zákon č. 135/1989 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky

[56] ústavní zákon  č. 183/1989 Sb. o volbě nových poslanců zákonodárných sborů

[57] Výstižně shrnul v několika bodech zásady OF ve svém článku tehdejší představitel znojemského OF Vladimír Turek: 1. přijmout odpovědnost za vlastní budoucnost, 2. získání většiny národa pro demokratickou pozitivní politiku, 3. návrat do Evropy. Cílem snažení by pak měla být „politická demokracie, tržní ekonomika a ochota k obětem ve jménu lepší budoucnosti“. (Svobodné volby 1990, Znojemsko, roč. XXX, č. 15, 1990, s. 2.)

[58] Řeháková, B.: Sociální rozvrstvení a volební chování, in: Večerník, J (ed.).: Vývoj politických stran a jejich systémů po listopadu 1989, Praha, Academia 1998, s. 271.

[59] Zajímavé postřehy o tzv. nepolitické politice a zároveň o Havlových vizích občanské společnosti lze nalézt např. v příspěvku Milana Znoje Občanská společnost ve dvojím podání v časopise Přítomnost 2/2000 nebo také přímo v Havlových projevech, které jsou k nalezení na http://www.hrad.cz.  

[60] Jedná se o polskou Solidaritu a Maďarské demokratické fórum. Tato opoziční hnutí mají své kořeny hlubší než české OF a aktivity zejména polské Solidarity lze vystopovat již v raných 80. letech.

[61] Vstupujte do  DFK, Znojemsko, roč. XXX., č. 1, 1990, s. 1.

[62] soudě podle archivních materiálů, volebních prospektů a článků v tisku

[63] Z jednání ČSS, Znojemsko, roč. XXX, č. 4, 1990, s. 2.

[64] zákon č. 15/1990 Sb.

[65] ČSL, ČSS, KSČ byly zmíněným zákonem uznány za strany již vzniklé; OF bylo uznáno politickým hnutím dle tohoto zákona

[66] Mareš, M.: Evropská politika moravistických organizací, Středoevropské politické studie, roč. IV., č. 4, 2002, on-line text (www.iips), str. 2.

[67] viz. předvolební leták hnutí pro volby do Parlamentu ČSSR, 1990

[68] volební materiály HSD-SMS, 1990

[69] volební materiály, 1990

[70] Volby do Federálního shromáždění a České národní rady byly plánované na začátek června 1990.

[71] Zvláštní koalice, Znojemsko, roč. XXX., č. 14, 1990, s. 2.

[72] Československá zemědělská strana založena, Znojemsko, roč. XXX, č. 2-3, str.1.

[73] Neúspěch KDS a zejména slabé zastoupení v městském zastupitelstvu celorepublikově silnější ČSL bylo podle Klimeše důkazem  nízké „duchovní kultury“ Znojmáků (Klimeš, S.: Zamyšlení nad volebními výsledky, Znojemsko, roč. XXX., č. 48, 1990, s. 1.)

[74] ústavní zákon č. 64/1990 Sb., o volebním období České národní rady

[75] území České republiky se členilo (a stále člení) na jednotlivé volební kraje

[76] Mnohem silnějšího postavení se ziskem nad 30% hlasů dosahovala HSD-SMS v okresech Brno-město, Brno-venkov a Vyškov. To bylo způsobeno nejspíše jistým metropolitním postavením Brna a jeho okolí. V samotném Brně HSD-SMS dokázala dokonce porazit OF.

[77] § 42 odst. 2 Zákona č. 54/1990 Sb. České národní rady o volbách do České národní rady

[78] Čl. 1 odst. 1 Ústavního zákona č. 14/1990 Sb. o odvolávání poslanců zastupitelských sborů a volbě nových poslanců národních výborů

[79] Čl. 86  odst. 3 Ústavního zákona č. 294/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 100/1960 Sb.,   Ústava Československé socialistické republiky, a ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, a kterým se zkracuje volební období národních výborů

[80] § 8 zákona č. 368/1990 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích

[81] obvod č. I sestával z horní části města, Přímětic, Kasáren a Mramotic; obvod č. II zahrnoval centrum a střed města spolu s Hradištěm; obvod č. III byl tvořen dolní částí města a dále pak městskými částmi Suchohrdly, Dobšice, Oblekovice, Nový Šaldorf, Načeratice, Derflice, Konice a Popice

[82] Koho budeme volit, Znojemsko, roč. XXX, č. 42, 1990, s. 3.

[83] KSČ přijala na olomouckém sjezdu v říjnu 1990 změnu názvu na KSČM. Kromě ujasnění vztahů s jinými levicovými subjekty a zhodnocení přínosů DFK k žádným zásadnějším změnám nedošlo.

[84] Podle zákona č. 368/1990 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích stačila v případě Znojma pro uznání kandidátní listiny nezávislých kandidátů podpisová litina s 200 podpisy. 

[85] Na tomto místě je třeba upozornit na skutečnost, že tehdejší volební systém pro komunální volby nestanovoval žádnou vstupní hranici pro vstup do zastupitelstva. To, zda strana získá své zástupce v zastupitelstvu, bylo tedy čistě věcí počtu soupeřících stran a hlasů, které jim svěřili voliči.

[86] výpočet z celkového počtu platných hlasů

[87] nezávislý kandidát Zdeněk Bína (volební obvod č. II)

[88] Toto tvrzení je samozřejmě z hlediska krátkodobého vývoje mladé demokracie nadnesené. Přesto je třeba vzít v úvahu tvrzení, že ve standardním demokratickém prostředí se voličská účast pohybuje kolem 50%.

[89] Jedná se přibližně o 58% obyvatelstva, což je oproti celorepublikovým přibližně 30% rozdíl značný.

[90] Kovařík, P.: Investiční potenciál Znojma, diplomová práce, VŠB-TU Ostrava 2003, Ostrava, str. 36.

[91] Vezmeme-li dostupné statistické údaje ze Sčítání lidu, domů a bytů v roce 1991, uvidíme, že okres Znojmo opravdu vykazuje jeden z nejnižších ukazatelů pro počet věřících. K víře se hlásí přibližně 58% populace, což je např. oproti 74% na okrese Uherské Hradiště opravdu málo. K tomu lze přidat spekulativní domněnku, že ve městě Znojmě je tento ukazatel ještě nižší než v rámci celého okresu (a Znojemsko je venkovským regionem) a máme zde možné vysvětlení tohoto jevu. 

[92] Sociální rozvrstvení a volební chování, in. Večerník, J. (ed.): Zpráva o vývoji české společnosti 1989-1998, str. 227.

[93] Zápis ze schůze městské rady 8.1.1991

[94] zákonem stanovená komise finanční a kontrolní a revizní, dále pak bytová, místní hospodářská a dopravní a dalších několik ze zákona fakultativních pracovních komisí

[95] Jüptner, P.: Komunální volby v České republice (diplomová práce), Praha, IPS UK v Praze 2001, str. 11-22.

[96] Pravda je, že rozhodovací mechanismy při hlasování v parlamentních volbách fungují jinak než u voleb komunálních, přesto se domnívám, že i osobnostní zázemí hraje velkou roli. Podiv jsem si dovolil vyslovil také v souvislosti s četností předvolebních setkání s významnými celostátními osobnostmi působícími v této straně.

[97] Rád bych na tomto místě upozornil na její poměrně aktivní znojemskou organizaci. Na počátku 90. let se ve Znojmě konala řada mítinků s účastí hlavních představitelů strany a prostor v místním tisku pro extremistické názory této strany byl také poměrně rozsáhlý.

[98] okrsek č. 13, tj. Přímětice

[99] okrsek č. 27, tj. Hradiště

[100] Zastoupení jednotlivých stran: SPR-RSČ - 16, SD – 6, bezp. – 9.

[101] Kandidátka zahrnovala také jednoho člena Sdružení důchodců.

[102] Zastoupení jednotlivých stran: ČMSS – 10, HSD-SMS – 2, NK – 15, bezp. – 4.

[103] Zastoupení jednotlivých stran: LSU – 1, ZS – 1, NK - 25, bezp. – 4.

[104] ODA sice nedosahovala takových úspěchů jako ODS, podílela se však významně na transformaci tehdejšího OF.

[105] Pro rozdělení stanoveného počtu mandátů v zastupitelstvu stranám bylo použito d´Hondtovy metody, která zajišťuje rozdělení všech mandátů v jednom skrutiniu bez dalších dodatečných přepočtů.

[106] Průměrný počet dosažených hlasů pro jednotlivé kandidáty byl 1718 hlasů. Upozorňuji, že se jedná o čistý průměr za všechny kandidáty. Rozptyl obdržených hlasů se pohyboval v rozmezí od 160 do 5 415, přičemž záleželo na celkové úspěšnosti té které volební strany.

[107] Bude devátým členem městské rady nový předseda znojemské ODS Josef Moravec?, Znojemsko, roč. V., č. 6, 1995, str. 3

[108] Moravskoslezská liberální koalice

[109] Jedná se o okrajovou venkovskou část města s převážně straší populací. 

[110] Na kolik v komunální politice záleží na výskytu osobností v jednotlivých stranách může ukázat příkladné srovnání s výsledkem komunálních voleb v Moravském Krumlově. Neohrozitelnou pozici si zde vydobyla KSČM. Ve volbách obdržela 27,6% hlasů. Její největší rival na okrese Znojmo, ODS, dosáhla méně uspokojivého výsledku 18,6%. ODS byla předstižena Sdružením KDU-ČSL s NK. Pro Sdružení hlasovalo 21,6% tamních voličů.

[111] Na tomto místě bych rád vyslovil spekulativní otázku, nakolik se na tomto úspěchu podílel místní tisk. Při prolistování týdeníkem Znojemsko, jsem v období před volbami zaznamenal sérii článků, které lze svým bezprecedentním rozsahem a zaměřením, charakterizovat jako zjevné předvolební PR články. Pro důkaz svého tvrzení předkládám alespoň odkazy na některé z nich. Jaký bude příští starosta?, Znojemsko, roč. VIII., č. 43, 1998, str. 3. Dávám přednost schopným osobnostem (Rozhovor s P. Balíkem), Znojemsko, roč. VIII., č. 44, 1998, str. 9.  Radnice by měla mít sportovní zařízení ve své správě (Rozhovor s P. Balíkem), Znojemsko, roč. VIII., č. 45, 1998, str. 9.

[112] Že nešlo o účelový krok zajistit si lukrativní post v předsednictvu rady se může pokusit doložit fakt, že Plíšek navrhoval, aby se jednalo o funkci neuvolněného funkcionáře.

[113] Týdeník Znojemsko v této souvislosti glosuje v článku Starostou opět Pavel Balík (Znojemsko, roč. VIII., č. 48, 1998, str. 1) toto rozhodnutí poznámkou, že se jedná o účelový krok, který má zabránit transparentnosti volby a zvýšit šance na zvolení některých funkcionářů, což by se nemuselo při veřejném hlasování z pohledu stranické disciplinovanosti podařit.

[114] Malá politika je také politika, Znojemsko, roč. VIII., č. 49, 1998, str. 13.

[115] Unie svobody bude tvrdou opozicí, Znojemsko, roč. VII., č. 49, 1998, str. 3.

[116] ODS se distancuje!, Znojemsko, roč. VIII., č. 49, 1998, str. 3.

[117] Puč ve městě okurek, Respekt, roč. 99, č. 13, 1999, str. 4.

[118] viz. tamtéž

[119] ODS zrušila členství P. Balíkovi, J. Molínovi a J. Moravcovi, Znojemsko, roč. IX., č. 3, 1999, str. 1.

[120] Říchová, B.: Úvod do současné politologie, Praha, Portál 2002, str. 106.

[121] Zarážející může být nízká voličská podpora zejména v obcích na okrese. Jižní Morava je tradiční baštou lidovců. Pro Znojemsko to ale zcela neplatí. Také již bylo v textu řečeno, že Znojemsko vykazuje v porovnání s jinými okresy na jižní Moravě nízkou míru religiozity. Vysvětlení bych viděl v následující příčině. Jelikož se jedná o příhraniční oblasti, po druhé světové válce zde došlo k masivnímu odsunu Němců a jejich nahrazení přistěhovalci z jiných území republiky, ale i jiných evropských zemí (např. ze států bývalé Jugoslávie či Rumunska). Přistěhovalci nevyrůstali pod vlivem tradiční výchovy moravského venkova a v atmosféře katolických duchovních tradic. Naopak se zde usadili v atmosféře budování zemědělského „velkoprůmyslu“ pod taktovkou Strany. A právě tohle může být jednou z vysvětlujících příčin, proč znojemský venkov tíhne namísto k tradičním lidovcům ke komunistům.

[122] Rozhovor s Ladislavem Rakušanem, Znojemské listy roč. IV., č. 46, 1994, str. 2

[123] V současné městské radě vzešlé z voleb 2002 zasedají dvě osoby bez politické příslušnosti. Jedná se o starostu Balíka a místostarostu Molína, kteří byli po volbách v roce 1998 vyloučeni z ODS:

[124] Pro připomenutí uvádím, že celkově nejúspěšnější byla ODS s devíti kandidáty. Ze zastupitelů zvolených pod hlavičkou navrhující strany ODS byli čtyři bez politické příslušnosti.

[125] Nezávislí?, Znojemsko, roč. XXX, č. 46, 1990, s. 2.

[126] Nezávislí se představují, roč. XXX, č. 45, 1990, s. 3.

[127] Mužík, V.: Sdružení nezávislých, bakalářská práce, Brno, Masarykova univerzita v Brně 2003, str. 6

[128] Jüptner, P.: Komunální volby v České republice (diplomová práce), IPS UK v Praze, 2001, Praha, str. 57

[129] Byla uzavřena tichá dohoda, Znojemsko, roč. XXXI, č. 1, 1991, s. 1.

[130] Jüptner, P.: Komunální volby v České republice (diplomová práce), IPS UK v Praze 2001, Praha, str. 59.

[131] Dejte nám šanci, Znojemsko, roč. XXX, č. 47, 1990, s. 2. (V příspěvku nezávislého kandidáta Theodora Dvořáka se praví, že Nezávislí nejsou „béčkem žádného jiného mužstva“.

[132] Řádné volby do zastupitelstev v obcích, on-line text (http://www.czso.cz)

[133] Jüptner, P.: Komunální volby v České republice (diplomová práce), IPS UK v Praze 2001, Praha, str. 75-85.

[134] Kovařík, P.: Investiční potenciál Znojma (diplomová práce), VŠB TU Ostrava, 2002, Ostrava, str. 33-34.

[135] Jüptner ve své práci rozdělil obce dle velikosti na obce malé velikosti (do 2 000 obyvatel), obce střední velikosti (2 000-40 000 obyvatel) a největší obce (nad 40 000 obyvatel).

[136] Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy Jihomoravského kraje, on-line text (http://www.kr-jihomoravsky.cz/urad/os/dz/index.htm)

[137] Okres Znojmo je dlouhodobě řazen na seznam Hospodářsky slabých regionů.

[138] Svobodné komunální volby, Znojemsko, roč. XXX, č. 51-52, 1990, s. 2.

[139] Kdyby byla vyšší účast ve volbách dána účastí voličů jiných (tedy nekomunistických) stran, musel by se logicky snížit zisk hlasů komunistů.

[140] Chomutov, Děčín, Česká Lípa, Hradec Králové, Kolín, Orlová, Karviná, Třinec, Frýdek-Místek a České Budějovice (situace po volbách v roce 1998)

[141] Puč ve městě okurek, Respekt, roč. 99, č. 13, 1999, str. 4.

[142] Podle údajů poskytnutých okresním předsedou KSČM Miroslavem Vlašínem.

[143] programové materiály HSD-SMS z roku 1990

[144] Mareš, M.: Moravismus a extremismus, Středoevropské politické studie, roč. IV., č. 4, 2001, on-line text (http://www.iips.cz)

[145] Mareš, M.: Etnické a regionální subjekty ve stranickém systému České republiky, roč. V., č. 2, 2002, on-line text (http://www.iips.cz)

[146] např. v programu pro komunální volby ve Znojmě bylo akcentováno zvýšení starobních důchodů, péče o zdravotně postižené, budování charitativních zařízení a realizace programů pro práci s lidmi na okraji společnosti

[147] Mareš, M.: Moravismus a extremismus, Středoevropské politické studie, roč. IV., č. 4, 2001, on-line text (http://www.iips.cz)

[148] Komunální volby, Respekt, roč. I., č. 36, 1990, str. 5.

[149] Můžeme vzpomenout politické přestupy současného starosty. Původně členem ODS, po vyloučení se stal krátce nezávislým a nyní vystupuje pod hlavičkou KDU-ČSL.

[150] Mohu připomenout z ODS vyloučeného Balíka a Molína. V nynějším zastupitelstvu je pak viditelný případ vyloučení radního Kraipla z ČSSD. Strana před volbami deklarovala odmítnutí účasti na vládě s komunisty, Kraipl se přesto ujal nabídnutého křesla zástupce starosty.  

[151] Dalším poltickým „cestovatelem“ je Petr Nezveda, zakladatel a dlouholetý předseda US-DEU, který se v roce 2003 rozhodl o návrat do ODS. Z ODS vystoupil v souvislostech s tzv. Sarajevským atentátem, kdy se strana dostávala do potíží. US-DEU je nyní v podobné situaci.

[152] Zde čerpám zejména z rozhovorů s PhDr. Josefem Kozdasem a jeho soukromého archivu.

[153] Stanovy Okrašlovacího spolku ve Znojmě, on-line text (http://www.sweb.cz/okraspol/)

[154] Okrašlovací spolek ve Znojmě, on-line text (http://www.gwpv.cz/texty/znojmo_okrs.htm)

[155] Na tomto místě bych rád uvedl ještě jeden poznatek, který se mi jeví jako vcelku zajímavý. Obecné povědomí totiž přisuzuje většině občanských aktivit, řekněme zkrášlovacího či enviromentálního charakteru, levicovou orientaci a levicové hodnoty. Znojemský Okrašlovací spolek je pak svým způsobem zvláštností, neboť se jedná o vpravdě pravicové sdružení. 

[156] skoro by se až hodil výraz oligarchie