Role a funkce občanské společnosti v současné společnosti

Srovnání názorů V. Havla a V. Klause na roli občanské společnosti v současné společnosti

 

             Existuje mnoho výkladů pojmu „občanská společnost“. Jednotlivá pojetí od sebe mohou být velmi vzdálená, ale mohou se také lišit jen v určitých detailech. Názory na občanskou společnost podle Havla a Klause se však zakládají na odlišném vidění světa. Havel, svou podstatou dramatik a filosof považuje vyzrálou občanskou společnost za ukazatel kvality demokracie[1]. Klaus se staví k pojmu občanské společnosti nedůvěřivě,  akcentuje svobodného jedince ve světě střetů utilitárních zájmů[2].

Zastavme se ponejprv u Havlovského pohledu na občanskou společnost. Její vymezení je velmi široké. Občanská společnost „představuje životadárné podhoubí státu, sféru spontánní aktivity a sdružování občanů mimo instituci státu“[3]. Sám Havel do této kategorie řadí neziskové a veřejnoprávní organizace. Jmenovitě pak školy, zdravotnická zařízení, kulturní instituce, fondy, nadace[4]. Havel jde pak ještě dál za hranice těchto neziskových a veřejnoprávních organizací a považuje za prospěšné také působení církví, odborů, občanských sdružení, spolků a klubů. Toto široké spektrum formálních i neformálních uskupení pak tvoří podhoubí ke vzniku zdravého politického systému a umožňuje vyzrálé fungování politických stran, které sbírají impulsy z občasného sektoru a přeměňují je v politické postoje.

Klaus kontruje tomuto širokému vymezení občanské společnosti. V souvislosti s profesními a odborovými organizacemi, jakožto i dalšími organizovanými aktéry působícími na poli občanského prostoru, hovoří o rozrůstajícím se korporativismu[5]. Korporativismus se stává podle Klause nebezpečný tím, že tzv. inkorporuje[6] tyto organizace dovnitř státu a ty získávají stále větší vliv na politické rozhodování, přičemž k tomu nemají mandát vzešlý z demokratických voleb.

Havel, stejně jako Klaus, vyslovuje požadavek na větší autonomii občana od státu. Na rozdíl od Klause však nežádá člověka racionálně naplňujícího své potřeby, ale člověka jako člena komunity podílejícího se na správě věcí veřejných. Požaduje větší prostor samosprávě, což umožní účinnější participaci každého na správě věcí veřejných, které se ho bezprostředně dotýkají. Zároveň se tak oslabí vliv státu ve věcech, o kterých není schopen efektivně rozhodovat, protože nezná skutečné zájmy a potřeby občanů.

Klaus, jak již bylo naznačeno, klade důraz na trh jako prostředek, který udržuje společnost v dynamickém napětí. To zaručuje zároveň její stabilitu (ovšem pouze za předpokladu vyváženosti zde působících sil). Klaus přisuzuje trhu svou vlastní morálku[7]. Nutným předpokladem fungujícího trhu je podle liberálů soukromé vlastnictví[8]. Klaus se hlásí k obdobě utilitarismu. Sledování vlastního zájmu je jedním nejsilnějších faktorů lidského jednání[9]. Podle Klause platí, že „blahobyt dalších lidí může být (..) a často je faktorem v naší funkci užitečnosti, a to se zřetelně kladným znaménkem“[10]. Zde bych si dovolil vyslovit polemizující otázku, na kolik se můžeme spoléhat na tvrzení, že jedinec sledující primárně svůj vlastní zájem, zohledňuje současně také zájmy druhých a to spontánně, bez vnějších omezení či tlaku společnosti.

Havel již ve svém novoročním projevu z roku 1994 varoval před degradací lidského bytí na pustou „honbu za ziskem, provázenou apatickým vztahem k veřejným zájmům a opětovným spoléháním na stát jako toho, kdo všechno zařídí za nás“[11]. Tímto se ostře vymezil vůči Klausovi a jeho preferovanému ekonomismu, tedy tržnímu principu, který má zajistit efektivní fungování mezilidských vztahů. 

Co lze tedy označit za občanskou společnost podle představ Klause? Jednoznačně „společnost občanů[12]“. Ta je tvořena svobodnými individui. Svobodného jedince Klaus charakterizuje spolu s Tatcherovou jako svobodného muže či ženu, žijící „životem sebedisciplíny, sebekontroly a sebeoběti“[13]. Tito svobodní občané jsou svázáni etikou práce a spořivosti[14]. Státu pak přisuzuje negativní roli strážce[15], který má bdít nad dodržováním pořádku a chránit smluvně-právní síť vztahů, konstituující společnost. Zároveň ale připouští jeho pozitivní funkci[16], čímž je pak politické kolbiště, kde má každý svobodný jedinec právo prosazovat své zájmy. K tomu je důležité sdružovat se v politických stranách, které jediné mají legitimní funkci hlásné trouby politických názorů občanů. Každý svobodný jedinec má zaručené právo účastnit se touto formou na politickém boji. Všimněme si, že se opět projevuje ono konfliktualistické pojetí společnosti. Tedy trh, jako střet zájmu soutěživých jedinců a systém politických stran, jako kolbiště politických názorů.

Havel toto vidění společnosti kritizuje, když ve svém projevu říká, že se „demokratický stát nemůže skládat (...) jen ze státní správy, politických stran a soukromých podniků“[17]. V Havlových úvahách hraje stát také svou nezastupitelnou roli. Občanská společnost je totiž nedílnou, integrální součástí státu, který je na jejich základech vystavěn. Stát by se měl stát jednotícím principem, který na základě respektování principů občanské společnosti chrání společnost před národní nevraživostí[18].

Klausova nedůvěra k jinak pojaté občanské společnosti se ukazuje také v jeho odmítnutí komunitarismu. Vyslovuje obavy, že komunitarismus znamená „posun od tradiční liberální demokracie k novým formám kolektivismu“[19]. Namísto uměle utvořených komunit, které chtějí z titulu donucení „měnit lidské bytosti“[20], považuje Klaus za základní jednotku společnosti rodinu[21]. Vedle rodiny hovoří Klaus o dalších institucích, na jejichž činnosti občan participuje zcela dobrovolně (škola, práce, sportovní organizace apod.)[22].

Rozpor mezi oběmi pojetími lze vidět i v prostředku vyjadřování názorů. Pro Klause jsou základním prvkem demokratického rozhodování občanů volby. Ostatní formy „nátlaku“ považuje za odsouzeníhodné a o spontánních projevech občanského aktivismu hovoří jako o „obdobě permanentní revoluce“[23].  Klaus hovoří o skupince „nepolitiků“[24], kteří prostřednictvím medií ženou lidi do ulic ve jménu ohrožení demokracie, pro své skryté skupinové zájmy.

Závěrem snad jen stručné shrnutí. Havlovo pojetí občanské společnosti je tedy poměrně široké, akcentuje participaci občana na veřejném dění prostřednictvím ne-státních organizací, které by měly svým fungováním ovlivňovat politiku parlamentních stran a současně by měly tvoři kvalitativní základ pro vyspělou občanskou společnost.

Modelem Klausovy společnosti svobodných jedinců je tržnice[25]. Vztahy lidí mezi sebou mají podstatu v lidské soutěživosti, což je výchozí tezí teorie racionálního jednání. Participace občanů na správě věcí veřejných je mu pak umožněna prostřednictvím politických stran, které přímo ovlivňují dění ve státě.

 

Použitá literatura

Klaus, V.: Liberalismus a občanská společnost, Prohlas 8/98

Znoj, M.: Jak Václav Klaus komunitarismus vyvrátil, Listy 2/99

Znoj, M.: Občanská společnost ve dvojím podání, Přítomnost 2/2000

 

Novoroční projev prezidenta republiky Václava Havla (1994), on-line text (www.hrad.cz)

Klaus, V.: O ekologii, ekologismu a životním prostředí, on-line text (www.klaus.cz)

Klaus, V.: Přírodu ochrání trh, on-line text (www.lidovky.cz)

Klaus, V.: Směřuje Česká republika ke korporativismu?, on-line text (www,klaus.cz)

Klaus, V.: Vstříc novému osudu aneb Občan, demokracie, svoboda, on-line text (www.lidovky.cz)

Sirůček, P.: Koncepce občanské společnosti a totalita globálních trhů, on-line text (www.blisty.cz)


 

[1] Novoroční projev prezidenta republiky Václava Havla (1994), on-line text (www.hrad.cz)

[2] Klaus, V.: Přírodu ochrání trh, on-line text (www.lidovky.cz)

[3] Sirůček, P.: Koncepce občanské společnosti a totalita globálních trhů, on-line text (www.blisty.cz)

[4] Novoroční projev prezidenta republiky Václava Havla (1994), on-line text (www.hrad.cz)

[5] Klaus, V.: Směřuje Česká republika ke korporativismu?, on-line text (www,klaus.cz)

[6] viz. tamtéž

 

[7] Znoj, M.: Jak Václav Klaus komunitarismus vyvrátil, Listy 2/99, str. 51

[8] Klaus, V.: Liberalismus a občanská společnost, Prohlas 8/98, str. 15

[9] viz. tamtéž, str. 16

[10] Klaus, V.: Liberalismus a občanská společnost, Prohlas 8/98, str. 1

[11] Novoroční projev prezidenta republiky Václava Havla (1994), on-line text (www.hrad.cz)

[12] Sirůček, P.: Koncepce občanské společnosti a totalita globálních trhů, on-line text (www.blisty.cz)

[13] Klaus, V.: Liberalismus a občanská společnost, Prohlas 8/98, str. 15

[14] Znoj, M.: Jak Václav Klaus komunitarismus vyvrátil, Listy 2/99, str. 51

[15] Znoj, M.: Občanská společnost ve dvojím podání, Přítomnost 2/2000, str. 18

[16] viz. tamtéž, str. 18

[17] Novoroční projev prezidenta republiky Václava Havla (1994), on-line text (www.hrad.cz)

[18] viz. tamtéž

[19] Klaus, V.: Liberalismus a občanská společnost, Prohlas 8/98, str. 15

[20] viz. tamtéž, str. 16

[21] viz. tamtéž, str. 15

[22] viz. tamtéž, str. 16

[23] Klaus, V.: Vstříc novému osudu aneb Občan, demokracie, svoboda, on-line text (www.lidovky.cz)

[24] viz. tamtéž

[25] Znoj, M.: Občanská společnost ve dvojím podání, Přítomnost 2/2000, str. 18