[o mně]    [zápisník]    [mé práce]    [něco z tvorby]   [archív]     [odkazy]

 

Canopy: Letmo
(Cecek records, 2004)

Tři chlapíci z Jaroslavic o sobě letmo dávají vědět ve své debutové nahrávce Letmo. Hned v úvodu recenze vás můžu ujistit, že si Canopy vaši pozornost zaslouží. Kdo má rád škatulky, může zkusit uvěřit jejich tvrzení, že hrají punk. Kdo je od přírody nedůvěřivý, může zkusit uvěřit mně. Punk to byl možná v době jejich hudebních začátků. Dnes je to o něčem jiném. A vy jistě chcete slyšet o čem. Vím.

Z mého pohledu ze sebe nechali Canopy vyrůst velmi zdařilou nahrávku. Jsou z ní cítit roky strávené ve zkušebně, ale i na pódiu. Jsou z ní slyšet léta prožitá hledáním a tápáním, je z ní slyšet zrazená naděje. Canopy nepřináší návody, jak žít a neříkají, která cesta je ta správná. Rozsévají kolem sebe otázky. Nezapře se záliba v tajemných mystériích, romantismus a vzpomínky na dávno zamrzlé city. Canopy nabízí průvodce do samoty a chcete-li, tak i společnost pro slzavé chvíle pod peřinou. Proměnlivé melodie se zadírají pod kůži a není úniku. Melodie gradují a vtahují dovnitř. Posluchač musí naslouchat. A přemýšlet. Znějící hudba sama o sobě nepotřebuje dalších prostředků k vyjádření pocitů a stává se výtryskem proměnlivých emocí, někdy až dravým křikem bolesti, aby se zase proměnila v zoufalou aklamaci přicházejícího zoufalství prázdnoty. Přesto přichází slova, berličky na cestu k nasměrování myšlenek chtěným směrem - ke sdíleným prožitkům. Právě tady chci vysmeknout poklonu umění Zdeňka Knotka, autora textů, za nádhernou práci se slovy. (Abych ale nekřivdil, autorství textu skladby Sobec náleží z větší části Tomáši Peterkovi.)

Závěrem si dovolím přirovnání, byť s vědomím, že by mohlo být zavádějící. Co tam všechno slyším? Všudypřítomné kytary schizofrenních Placebo, hudbu renesančních mistrů ve violoncellu hostujícího Michala Pavlíka (Čechomor), atmosféru gotiky od XII. století, potemnělé pasáže na hrobech tančících Alvarez Peréz a větrný chlad vyprahlé duše jesenických Mimostojících. A hlavně je tam hodně znát Nirvána. Z nenadání se v jedné skladbě objevuje i ženský hlas jakoby zastydlé elektroniky The Nihilists.  

Mám k tomu ještě něco dodávat? Vlastně ano. CDčko přináší přídavek – datovou stopu s texty písní, fotkami, klipem a informacemi o kapele.

 

www.punkmusic.cz