[o mně]    [zápisník]    [mé práce]    [něco z tvorby]   [archív]     [odkazy]

 

Harum Scarum, Inoxia Corpora, Kobra 11

(Strahov 007, 29.2.2004)

 

Na „Sedmičku“ jsem dorazil něco málo po čtvrt na devět. Zvukař s první kapelou dokončovali přípravy na podiu.

Po půl deváté akci odstartovala pražská HC kapelka Kobra 11. Kobra 11 hrála s nasazením, zpěvákovy občasné výlety do publika také dodávaly patřičný šmrnc. V závěru svého vystoupení přizval zpěvák na pódium zpěváka z kapely X-wings a společně si zařádily. Pro ortodoxní fanoušky HC určitě žádaný požitek, pro mě neznalce zajímavé pokoukání na dravost a energii, která se valila z pódia.

Jako další  odstartovala po krátkém zkoušení své vystoupení Inoxia Corpora ze Zubří. Osobně jsem se na tuhletu kapelu moc těšil. Vidět a slyšet na živo to, čím jsem nespočetněkrát oblažoval svá sluchadla. Inoxia nezklamala. Kluci hráli s nasazením. Sypali do davu své pocity a vysmívali se lidským malostem a slabostem. Ostrá hudba tomu všemu dodávala důraz a zaháněla lhostejnost sedící v myslích účastníků koncertu k úprku. Pro mě osobně zážitek a toliko potřebné nakopnutí. Jen zdejší publikum mi přišlo takové nevšímavé k jejich výkonu. A mimochodem – zvuk mi přišel jakýsi rozhozený. Skoro bych řekl, že nestíhala hudební aparatura. Ještě bych dodal poznámku k sestavě. Nevím, jak to má Inoxia Corpora s aktuální sestavou, ale postrádal jsem jejich zpěváka. Netvrdím, že ho dostatečně nenahradili oba kytaristi, jen by mě zajímalo, jak se věci mají.

Po Inoxii nastoupili očekávaní Harum Scarum. Dav se navalil pod pódium. Na něm se rozestavěly tři americké punkery, za bicí usedl holohlavý bubeník. Už na pohled protřelé rebelky s bouřlivou minulostí. S prvním akordem se spustila mela. Zpěvačka nabitá energií lítala a skákala po pódiu a hlavně křičela na rozbouřený dav pod ní. Její hlas byl vysoký a ochraptělý, uměla zostra zaječet, když to bylo potřeba. Občas se její hlásek posunul až do polohy holčicí roztomilosti. Nechala vyniknout svému dosud nepoznanému charismatu rozcuchané a nepovšimnutí hodné punkery. Do lidí se valila nasranost, která nemohla nikoho nechat klidným. Chvílemi jsem zpěvačce záviděl možnost vykřičet ze sebe všechny ty sračky, co člověka potkávají na každém kroku. Ona se své možnosti držela pevně a s jistotou. Kytara přesvědčivě podtrhávala pocity člověka omráčeného záplavou zuřivosti. Občas dala vyniknout i pěkným melodickým vyhrávkám, ke kterým tu a tam přiložila svůj zpěvavý hlas basistka. Mimochodem nejmenší členka kapely. Se svým nástrojem však zacházela mistrně a bylo jasné, že basou vládne ona a ne naopak. Kromě rytmických basových linek tu a tam předvedla také pár přesvědčivých sólíček. Výkon Harum Scarum byl jednoznačně perfektní. Přiznám se, že jsem tuhle kapelu dosud neznal. Ale po tom co jsem zažil, jsem rád, že jsem se zúčastnil, budu se muset poohlédnout po nějaké jejich nahrávce a hlouběji se zaposlouchat do jejich sdělení. Pro vynikající zážitek bych odpustil i poměrně vysoké vstupné (leč na zahraniční kapelu jistě oprávněné).

Sympatická byla výzva účinkujících k návštěvníkům koncertu, aby pro tento večer nekouřili v prostorech klubu. Až na pár ojedinělých případů lidé výzvu akceptovali a mně se tak po hodně dlouhé době podařilo odejít z klubu, aniž bych měl pocit, že jsem se vyválel v cigaretovém popelu.

pozn.: Co mě zaujalo, byla písnička „Fuckin Feminist“, kde se to hemžilo nadávkami proti feministkám (pokud mě tedy můj sluch neklame). Když jsem se díval na netu, z těch skrovných materiálu jsem vyrozuměl, že se Harum Scarum řadí k feministickým kapelám.


Psáno pro Punk Pages (6.3.2004).