[zápisník]    [mé práce]     [archív]     [odkazy]

 

Kapela Sobola, Skrytý půvab byrokracie
(Guru, 6.3.2004)

Dneska bych se rád podělil o své dojmy ze sobotní návštěvy v žižkovském klubu Guru. Na programu bylo vystoupení brněnské Kapely Soboly (KS) a pražského Skrytého půvabu byrokracie (SPB). Po živém vystoupení se měl o zábavu postarat taktéž pražský tekkno sound systém Kaztroll L Ettek.

Jako první se představila KS ve složení zpěv-kytara-basa-bicí. Brňáci předvedli osobitý styl, který vyzdvihovaly texty frontmana kapely Marka Soboly. Z pódia sršela energie. Marek Sobola představoval své texty velmi procítěně a přesvědčivě. Kapela dokázala vyloudit ze svých nástrojů ty správné bigbítové rytmy. Nářezová kytara chvílemi přecházela do silně psychedelických poloh. Zaujal mě přesný rytmus bubeníka. Jen tak mimochodem bych chtěl podotknout, že se do úvodní písně nějakým nedopatřením vloudil podkres od kluků z tekkno systému a neznělo to zas tak špatně :-).

Poté předvedli své půvaby SPB. V čele formace stanul zpěvák tak trochu s výrazem šílence. Spolu s dalšími muzikanty ze své kapely do diváků pumpoval své sugestivní aklamace. Při první písni držel v ruce megafon a přejížděl po něm kapesním nožíkem, čímž vyluzoval velmi zajímavé zvuky. Baskytarista předváděl doslova divy se svou kytarou. Jeho výstupy byly neuvěřitelné a bezchybné. S baskytarou si pohrával s lehkostí a vyluzoval z ní kýžené zvuky. Kytarista byl taktéž hudebníkem v pravém slova smyslu. Nástroj ovládal dokonale. Musím taktéž připomenout, že v některých písních vystřídal kytaru saxofon. To všechno spolu s pestrou paletou zvuků pocházejících od bubeníka, který mimo jiné bubnoval v kleče, evokovalo tu správnou atmosféru pro maximální prožití sdělení, o které se SPB snažili. Po dlouhé době mi připomněli, co je to underground. Doslova jsem hltal jejich zajímavou muziku. Mohu-li si dovolit přirovnání (a dělám to nerad, neb je to vůči kapele nefér), přirovnal bych jejich styl někam k brněnským Idiot Crusoe či ostravskému Komunálnímu odpadu. Velmi mě zaujaly prezentované texty. Tak např. píseň Komáří, kterou kapela věnovala komárům se točila kolem aklamace, že "komáři tančí jenom v paprscích slunce". Velmi na mě zapůsobila také skladba orwellovského ražení o potrestaných těch, co nás odposlouchají, protože "teď už vědí že o nich víme, takže je od nich konečně pokoj" a pointou písně bylo poznání, že "poznané zlo je lepší než nepoznané dobro", což stojí minimálně za zamyšlení. Další skladba, která zněla chladně až mrazivě, byla o úředníkovi - součástce stroje, kdy jediným možným únikem je zničit systém, což nám skoro strojovým hlasem do zblbnutí opakoval zpěvák na pozadí tutání elektronických součástek ze syntezátoru. A ještě musím zmínit jednu zajímavou skladbu, kde jsme se dovídali o odvěkém způsobu pohřbívání lidí a z toho plynoucího tvrzení, že "smrt je náboženství" a jako takové je nepřekonatelné rozumem a vědou a tudíž "odolává i matematice". SPB mě zaujaly. Byla to dokonalost sama. Zajděte si na ně, to je mé jednoznačné doporučení. Ještě bych si rejpnul k jejich muzice - hudebně perfektní - Dan Bárta a jemu podobní "jazzmani" by se měli co učit. A hlavně - tohleto není o prachách, ale o dokonalosti - Dan Bárta a jemu podobní "jazzmani" by se měli co učit.

Na techno jsem nezůstával, není to moje parketa. I když mě překvapilo, že se do vnitř po zkončení živé produkce začaly hrnout další lidi. Na samotném koncertě byla účast velmi žalostná. Přitom vstupné, padesátka, bylo lidové, což se ovšem nedalo říci o ceně piva, byť to byla Plznička. Považte že dát si pár piv po 27 korunách nemusí být zrovna uskutečnitelnou touhou pro člověka majícího hluboko do kapsy. Jedinou výtku bych směřoval na adresu ozvučení. Při hraní docházelo k výpadkům a nejrůznějšímu praskání, což určitě na pohodě muzikantům nedodávalo a SPB kvůli těmto výpadkům museli párkrát přerušit hraní.