[o mně]    [zápisník]    [mé práce]    [něco z tvorby]   [archív]     [odkazy]

 

NVÚ: Vzorek bez cenzury
(Cecek records, únor 2004)

Na NVÚ jsem si vždycky cenil jejich vytrvalosti a nikdy nekončící práce, která přesahuje jejich vlastní hraní. Jedná se o punkovou formaci, která stále zůstává věrná punkovým ideálům a která stále ještě udává tón české punkové scéně.

Mně se teď točí v přehrávači jejich nové album VZOREK BEZ CENZURY. Koukám do bukletu, prohlížím si fotky, nořím se do jejich muziky a v představách se přenáším pod pódium, ze kterého se ze svých posedlostí zpovídá Štěpán Málek. Ještě dodám, že na mě ze zadní strany obalu ukazuje jakémsi anonym „fakáče“, takže jsem moc zvědavý, co mi tím chtějí NVÚ říct…

S první písní přichází klasický NVÚ zvuk. Ten drží pohromadě celou nahrávku. Prostě NVŮ. Když si budu chtít rejpnout, tak mě u některých songů přepadal pocit, že už jsem to někde slyšel a to v plném znění. A teď nemluvím o coververzi vlastního songu Jsme sami ze začátku 90. let, ani o trochu přebytečné předělávce Tři kříže.

NVÚ si na desku přizvali několik hostů, takže se můžete těšit na zajímavé vyhrávky na harfu, saxík, djembe a další netradiční nástroje. Určitým překvapením je spolupráce se znojemským písničkářem Závišem. Na desce zaznívá jeho píseň Doba je zlá v rockovém rytmu a Záviš se představuje v nepříliš známé poloze.

Z textů je znát tradiční oportunismus, nostalgie a smíření s tím, že líp už bylo a že tady nemáme na růžích ustláno. Možná se jedná o jakýsi punkový testament. Příkladem budiž Je jen jedna příchuť, která tak trochu nutí k zamyšlení. „…každej básník, opilec, genius, idiot…“ Skladba Uzavřenej mi dala vzpomenout na starší album 14 dní. To jsem vždycky považoval jak po stránce hudební tak z hlediska filosofujících textů za geniální počin. Tahle deska je ovšem spíš o akci a energii. O tom ryzím punku a hlavně pogu. Tak vzhůru do kola!

PS: Můj tip, co se mi usadil v uších – Pátrám.

 

Psáno pro Punk Pages (listopad 2004).