[zápisník]    [mé práce]     [archív]     [odkazy]

 

Občanská výchova
(režie: Hans Weingartner, 2004)

Občanská výchova nabízí příběh mládí, příběh plný ušlechtilých ideálů, nehynoucích myšlenek, příběh lásky a zrady a příběh nesmrtelného přátelství. Občanská výchova oživuje téma vzpoury proti nadvládě kapitálu a bezohlednému byznysu. Občanská výchova jde dál a snaží se zapůsobit především na mladého diváka neustálým předhazováním tzv. životních pravd. Záměrem tvůrců bylo na pozadí vcelku milého příběhu tří mladých lidí konfrontovat dvojí vidění reality a tu a tam se blejsknout vědomostmi vyčtenými z levicových periodik o např. zadluženosti třetích zemí. Záměr je to ušlechtilý, nicméně podle mého soudu ne zcela dobře a zvláště nenásilně zvládnutý.

Jan, mladík s vizáží nekompromisního mladého revolucionáře, ztělesňuje přesvědčeného mladého intelektuála hořícího pro revoluci. Jeho postava je krásná, romantická, plná ideálů. On sám je motorem Občanské výchovy, tajemné skupiny lidí, kteří uštědřují lekce „zvráceným“ boháčům. Petr si naproti tomu uvědomuje tíhu života a cítí určitou zodpovědnost, protože ví, že aby přežili, musí ty zatracené peníze někde brát. S Janem jej pojí hluboké přátelství a také on věří myšlence, že jejich společná věc je správná a má hluboký smysl. Jan s Petrem pod rouškou noci vyrážejí ve své dodávce na nezvané návštěvy do neskromných obydlí boháčů. Vloupají se dovnitř, ale nic neodnesou. Namísto toho přestaví nábytek a zanechají obyvatelům vzkaz, že je navštívili a že jsou příliš bohatí. Jule chodí s Petrem. Jule měla své sny, ale místo nich teď vydělává jako servírka v luxusní restauraci, aby splatila svůj dluh za škodu při nehodě, kdy zrušila auto jednoho z těch nenáviděných boháčů.

Při jedné z nočních akcí v domě zmiňovaného boháče se Jan a Jule pořádně odvázali. Petr byl v té době ve Španělsku. Mezi Janem a Jule to zajiskřilo. Neštěstí však bylo, že se do toho domu museli mladí revolucionáři vrátit pro Julin zapomenutý mobil. Majitel domu se nečekaně vrátil. Co teď? Spásnou myšlenkou byl únos. A tím započal zlomový pobyt trojice mladých lidí a odsouzeníhodného kapitalisty v opuštěné horské chatě.

Čtyři lidé na zapadlé chatě spolu prostě musí najít společnou řeč. Zvlášť, když vlastně není jasné, kdo je čím zajatcem. Jestli je Hardenberg zajatcem mladé trojice, anebo jsou oni zajatcem vlastního průšvihu. Z rozhovorů postupně vyplývá příběh Hardenbergova mládí. Byl také nadšený revolucionář plný ideálů. I on žil s přáteli v komuně a toužil změnit svět. A právě při těchto rozhovorech vystupuje nejsilněji vzdělávací touha autorů snímku. Tak trochu se předvádějí a především z Jana dělají až ne moc uvěřitelně zaníceného fanatika vlastních ideí. Onu mládí vlastní naivitu nahrazuje spíše ideově ortodoxní přístup a antikapitalistický fundamentalismus. Hardenbergův osobní příběh se navíc zbytečně násilně snaží vzít mladým divákům jejich iluze a předestírá jim nevyhnutelnou vizi jejich vlastní budoucnosti. Myslím, že je to zbytečné a že to ubralo tomuto poetickému snímku na uvěřitelnosti. Divák je stavěn tak trochu do role hloupého konzumenta bez vlastního názoru. Přesto, jak jsem již naznačil v úvodu, příběh trojice mladých lidí zůstává pěkným pokusem o průnik do myšlení mladých lidí, je plný emocí, klade důraz na mezilidské vztahy a podtrhává ty lidské hodnoty patřící k nejdůležitějším.

Snímek nese dvojí poselství. …že se někteří lidé nikdy nezmění. …a že nejlepší myšlenky přežijí.

 

www.punkmusic.cz