[zápisník]    [mé práce]     [archív]     [odkazy]

 

Rozhovor pro časopis DNO č. 3

Petr Melichar - pamětník havířovského podzemí

Co tě vedlo k tomu vytvořit web o havířovském podzemí?

Na začátku bylo moje vystřízlivění a zanechání chlastu. Večery jsem trávil doma a při té spoustě času jsem se začal zajímat, co je nového. Pár lidí mě seznámilo s počítačem a bylo vymalováno!  Internet, ta obrovská volnost cokoliv prezentovat, včetně hudby, mi učaroval. Původně jsem chtěl založit něco jako „vesnický satirikon“, to jest časopis, kde by se dalo komentovat, co nás napadne. A samozřejmě tam vrazit nějakou hudbu. Po zjištění, že lidi nemají čas a příspěvky bych stejně psal sám, přišel nápad hodit všechny věci z archívu do digitální podoby a to včetně starých nahrávek havířovských kapel. Obešel jsem lidi a začal to dávat dohromady. Jirka Prokš z bývalého nezávislého vydavatelství Rytmická mládež má doma unikátní archív magnetofonových kazet co roztáčeli, včetně obalů vyráběných „na koleně“. Něco jsem měl doma já a nebo dohledal u jiných. Myslím, že by byla škoda nechat válet se v prachu a zapomenutých koutech všechny tyhle nahrávky, samizdaty, fotky. Docela jsem se bavil, když jsem psal články o kapelách, poslouchal znova staré hard-core nášlehy punkerů nebo verbální skeče Masomlejnu, přepisoval básně nebo dokonce pohádky, skenoval koláže a fotky. Některé věci a události jsem znovu „objevoval“, člověk nemohl být u všeho. 

 

Jak to plánuješ s webem do budoucna?

Aby ze stránek nezůstal jen jakýsi náhrobek dob minulých, připojil jsem odkazy na současné kapely. Není to zdaleka všechno, hledám kontakty na ty mladší, další kapely nebo lidi v „tvorbě“ určitě přibudou.  Vím o nich a je jen otázka času kdy se potkáme a nebo se sami ozvou.. Známí si nedávno pronajali hospodu se sálem a dá se očekávat více akcí. Na webu se doufám stále častěji bude objevovat – co se chystá, pozvánky na koncerty.  Kapely, které budou mít zájem, mohou prostřednictvím webu nabízet k prodeji své CD. Chtěl bych web přiblížit současnému dění.

No a zároveň bych rád dovedl ke zdárnému konci – vydání havířovských kapel 80.-90.let v nějakém kompletu na CD. Nejspíš zůstane u mp3, protože je toho opravdu dost. Po vložení do počítače se CD rozbalí jako web stránky a nahrávky doplní články o kapelách, fotografie atd.. Předběžně to vypadá na komplet tří nebo čtyř CD, ale kdy se to podaří dát dohromady ještě nevím – snad letos…

 

V čem si myslíš, že byl (je) Havířov specifický, potažmo jiný než další regiony?

Havířov bylo v 50. letech uměle založené hornické město. Vzniklo jako ubytovna pro ty, kteří pracovali v dolech a hutích v okolí.  Za vidinou větších výdělků a nových bytů  přijížděla pestrá směs z celého tehdejšího Československa (od Aše až po Čiernej pri Čope), sem tam Maďar. V Karviné byla řecká kolonie a všude kolem polsky mluvící menšina.  Tenhle „Klondyke“ se jmenoval OKR (ostravsko-karvinský revír) a formoval myšlení, život a hodnoty obyvatel. Od místního dialektu po těžkou dřinou zažrané proletářství v duších. A právě jejich děti, vyrůstající v těch rozervaných kusech krajiny, mezi kališti a haldami, měli ten nátisk zdejší uhelné pánve.  Samozřejmě hodně mladých poslouchalo od hard rocku po metal. Ale v tomhle prostředí je specifikum, které formovalo v 80. letech celkem silnou generaci punkerů v Havířově a underground vůbec.

Jeden muzikant z Havířova se někde zmínil o tom, že stačilo zajet do Frýdku-Místku, který byl vzdálen asi 15 km a klima všeobecně i lidi byli jiní. Poznal to na společných koncertech s Prouzou nebo Bratrovou svatbou.

Dnes je situace v Havířově samozřejmě jiná. Každá další generace už není tak vykořeněná. Mám pocit, že dnešní mladí jsou vzdělanější (už jen z toho důvodu, že se dnes „lopaty“ nenosí). Přesto, jediná vzdálenější historie Havířova, je historie bolševická a je to mnohdy znát…

Podle množství kapel prezentovaných na webu to vypadá, že Havířov bylo zejména v 80. letech centrem podzemní kultury. Měl jsi vždycky takový pocit?

V 80. letech Havířov určitě byl jedním z center podzemní kultury. Hlavně punkerů bylo hodně. První punková kapela v republice Hlavy 2000 zahrála už někdy v prosinci v sedmdesátém sedmém. Za pár let už punkerů byly hejna. Akce bývaly společné s vlasama. Tehdy v tom „veselém ghetu“, v undergroundu, se na nějaké vymezování moc nehledělo.  Klasické stodolové akce bývaly na statku u Radka Kisse v Třanovicích, kousek od Havířova. Hrálo se po hospodách, většinou mimo město a v relativním klidu. Pronajímala se hájenka od myslivců. Vznikaly přehlídky kapel nazvané například Bermudský trojúhelník, nebo Letorocky. Ve druhé polovině 80. let začal vycházet undergroundový samizdat Hadr. Punkeři měli o něco později Konflikt. Na akce jezdívali lidi z okolních měst a dokonce v Praze se vědělo, jak se která havířovská hospoda jmenuje. Další terno byla zkušebna na zámečku v Životicích, kde zkoušelo stále více kapel a zároveň se pořizovaly nahrávky pro nezávislé vydavatelství Rytmická mládež, což byla vlastně spolupráce muzikantů z Havířova a Valašského Meziříčí. Celkem se vydalo asi patnáct kazet, různé splity, trojsplity. Těch punkových byla asi polovina.

Abych tu idylu trochu zboural, samozřejmě nechybělo přerušování koncertů policií. V hospodě na Lapačce v osmdesátém čtvrtém bylo dost lidí zmlácených a pár jich skončilo ve vazbě. O různou vydavatelskou činnost se zajímala StB. Výslechy, vyhrožování, ať už kriminálem nebo vyhazovem ze školy a z práce a jiné radosti.  Přes tyhle „klacky“ lidi dál pořádali akce a někteří muzikanti hráli ve dvou nebo ve třech kapelách zároveň.

Po převratu zvolna zanikaly kapely z 80. let. Na rozdíl od Havířova začaly v Ostravě vznikat kluby jako houby po dešti. Začalo se jezdit častěji tam. Jak se dalo čekat, „sametová revoluce“ hodně lidí vyplavila z undergroundu jinam. Hledali profesní uplatnění, někteří začali podnikat, jiní se odstěhovali. Dost mě překvapilo, kolik známých v Havířově se vrhlo do různých náboženských spolků. Otevřením hranic se k nám dostávalo spoustu nového. V 90. letech média spolehlivě zabředla do průměrnosti, prdelózní srandy a konzumního třeštění, což zase spolehlivě zavedlo část mladších a vznikajících kapel k experimentování a k undergroundu.

  

A jak bys zdejší scénu hodnotil dnes? Zjevně těch hrajících kapel ubylo.

Není to tak vyhraněné jako před dvaceti lety. Hudební scéna v Havířově, tak jako všude je dnes pestrá. Nemám pocit, že by kapel hrálo méně, jen berou vlivy ze všech směrů a  některé možná ani nestojí o zařazení do undergroundu, ale pořád se něco děje…

Za pozornost stojí  Albánského mini festivaly v hospodě Na Stružníku, kam zavítá spousta punkových kapel, přespolních i zahraničních. Loni byl čtvrtý ročník. 

Zrovna teď vstává z hrobu kapela Velvetbloud Group. Sehnali zkušebnu a hned se radostí ožrali. Kapela Fossil, což je taky torzo muzikantů z 80.let, natočila nové CD pod názvem Paternoster. Mladších kapel je dost, ale Havířovu neustále chybí pořádný klub. Podniky s haus-párty a „ducárny“ se najdou, ale zajít si na živý koncert se dá jen zřídka.  

 

Myslíš si, že jsou po republice jakási „centra“ této subkultury, tedy undergroundu?

Určitě. Zčásti je to možná dané lidma, když se jich zrovna zabydlí „kritické množství“a začnou se dít věci. Geografická poloha a prostředí má taky na některé vnímavé jedince vliv. Průmyslové aglomerace, mám na mysli obě uhelné pánve, tedy severní Čechy a průmyslové Teplicko a ten náš ostravsko-karvinský revír, zažil ten signál k pomstě - zrod punku. Rozuměl jsem jejich vzteklému „fuck off!“. Underground a punk se držel a drží skoro v každém větším městě.  Kolem Olomouce a Přerova se prostírá úrodná Haná. Poposedávaj tam máničky, čtou si Mašurky, občas zahulí trávu. V hospodách je pořád dobrá muzika. Výbornej kraj!  Vysočina, Stará říše, už dávno před Ivanem Martinem Jirousem v těch místech žili lidé, kteří neváhali jít  proti proudu. Magor teď bydlí kousek dál ve Vydří a ještě kousek dál je Maříž  a tak by se dalo pokračovat... No a genius loci Prahy, to by bylo na dlouhé povídání. Je hodně „center“ nebo míst subkultury. Taky záleží na tom, co pod tím člověk rozumí. Mně se líbí i Spolek přátel koz Standy Pence na Kozím vršku nebo Statek u Krtka blízko Žamberka. Někdo koupí dům a pozemek, čas od času pozve lidi, koncertuje se. Na venkově, na čerstvém vzduchu, co si člověk může přát víc...

 

Po „revoluci“ jsi cestoval po Evropě. Co za tím bylo? Splnění snu? Opojení svobodou? Nebo znechucení nad tím, co bylo tady? Střetával jsi lidi sobě podobného myšlení? Jak to tehdy bylo na západě?

Já byl celý utržený ze řetězu, vidět západ, svobodné země!  Můj první pas „ukradl“ nějaký policajt. Před „listopadem“ byly věčné byrokratické nebo policejní opruzy i do Polska se jezdilo na pozvání.  Když to prasklo, sotva bylo venku teplo vyrážel jsem s batohem na stop. Někdy sám, někdy nás jelo víc. Bylo většinou jedno kdy a kam dojedu, věčně bez peněz, spaní venku pod širákem. Jazyky taky nejsou moje silná stránka, ale nějak se člověk vždycky domluvil.

Třetí měsíc ve Španělsku už jsem pomalu začínal rozumět o čem si štamgasti u stolu povídaj. Lidi na západě byli celkem zvědaví – co se to k nim hrne z východu. Potkával jsem různé lidi, od klošárdů ve vývařovnách zdarma pro chudé, až po majetné na stopu. Zažil pár bohatýrských flámů v sevillských barech. Bydlel jsem u novinářky trockistky a poznal i mladé levičáky. Já jim iluze nebral, ale myslel si svoje. Hodně mladých ve Španělsku bylo doleva možná i proto, že u nich dřív byla pravicová totalita fašouna Franka. V každém větším městě jsem se motal kolem pouličních muzikantů, nahlížel do klubů. Právě v Seville si postavili kluci klub přímo na křižovatce. Byla opuštěná a stačilo ze tří stran postavit zeď a zastřešit. S podlahou si hlavu nelámali. Stolky volně rozhodili na dlažební kostky,vedle baru stál semafor a pro sklenku se chodilo přes přechod. Bomba! Já byl z podobných věcí odvázanej a užíval si to. Chtěl jsem taky vidět některé kraje a místa o kterých jsem jen četl. Potuloval jsem se po venkově v jižní Francii, pár měst v Itálii a samozřejmě Alpy  nešlo vynechat.  Po převratu byl západ pro nás pořád velký svět a tenhle způsob vandrování mi vydržel několik let.  

 

A když už jsme u toho, co tehdejší Polsko? Spolupracovali jste s tamním podzemím? Mám namysli nejen kulturní oblast, ale třeba i nějaké konspirační akce…

Poláci, hrdé palice, si leccos vyvzdorovali a bolševik u nich sice vládl, ale celkově s uvolněnou atmosférou, alespoň v 80. letech. Byl pro nás jako zjevení festival v Jarotíně s účastí kapel, které by k nám nepustili snad ani přes hranice. Malé městečko, kde se na několik dní sjelo tisíce lidí, několik pódií a všude hudba, dokonce i v kostele, kde se sloužily mše za mrtvé muzikanty. Někdo z Poláků vyrobil šablonu a stříkal sprejem na zdi siluetu tanku s nápisem ČSSR 1968. Místo policajtů byli vidět katoličtí kněží, kteří pacifikovali případné rvačky mezi punkery a skiny. Byl to nářez a nám se točila hlava nejen z vodky wyborowe. Do Polska se jezdívalo za hudbou, konspirace jsme si užili dost u nás doma. Jinak jsme dostávali od Poláků jejich samizdaty. Něco se překládalo a vyšlo např. v opavském Protějším chodníku a jinde. Poslouchalo se taky polské rádio, hudební pořad Marka Wiernika, který dovážel z USA zajímavé desky (vinyl), punk a různé odnože třeba No Trend apod.  Pouštěl bez zbytečných řečí celé album najednou. Takže si každý mohl desku nahrát na pásek. Byl to velký krok podobný dnešnímu stahování z internetu. Nahrával to jeden zvukař ze zámečku. Zapnul magnetofon a šel na pivo. Později i s punkery šel poslouchat co to nahrál tentokrát. Dalo se takhle přijít k hodně zajímavým kapelám, které se na trhu nedaly koupit. Díky příhraniční oblasti s Polskem, kde se dalo zachytit rádio Marka Wiernika, byl Havířov přímo u zdroje nejnovějších desek. To mělo vliv (nejen) na punkové kapely. Nehráli jen obvyklou jednoduchou linku. Hledali i složitější zvuky, experimentovali. 

 

Souhlasíš s tím, že underground je specifickou kulturou, která mohla existovat pouze v určité době a za určitých podmínek?

Já beru underground nadčasově. On se ani jinak brát nedá. Je to neustálá potřeba tvořivých lidí vymanit se z jakékoli manipulace zejména pomocí uměleckých prostředků, hledáním autenticity, bouráním konvencí a všeho falešného. Útok na establishment, který vytváří konformitu a ustrnulé prefabrikáty myšlenek, začasté blbne lidem hlavy, monopolizuje kulturu, určuje co je správné atd.. Underground jako projev specifické kultury vytvářelo každé non-konformní hnutí, každá z těch kulturně-sociálních vzpour jako beat generation, hippies, punk. Pokaždé je to dorůstající mladá generace, která se po svém seberealizuje a z té rebelie vypadne třeba nový styl, doroste nová generace a jede se dál. Hodně lidí si dnes chybně vymezilo underground jen některou hudbou 70.-80. let (PPU, DG 307, Umělá hmota apod.), ale podzemní kultura není jen jeden snadno rozpoznatelný hudební gryf. Ale, jak někde psal Bondy, a vzal to z gruntu, underground a jemu podobná hnutí, se dají vysledovat už v antickém Řecku ve dvojjediném proudu kyniků a hedoniků například.

Ginsberg ještě nenapsal své Kvílení a v Praze už taky něco viselo ve vzduchu.  Underground za komunistů pronásledovaný a zakazovaný se pro velkou část mladších generací stával přirozeným prostředím, protože kulturtrégři zamořovali vzduch ideologickými žvásty a v oficiální, schvalované kultuře bylo zoufale pusto. Po převratu se řada protagonistů podzemní kultury dostala do slovníků a učebnic, to ale neznamená, že by měl underground zmrtvět úplně.  Pádem toho uměle udržovaného rozdělení na oficiální a neoficiální kulturu za bolševika u nás, některé kapely rostlé v undergroundu měly vyprodáno ve velkých sálech, úspěch atd.. Jestli to ještě byl nebo nebyl underground – tohle já neřeším. Konečně nastal normální stav.  Pro teenagery se otevřel západ a celosvětové změny pádem komunistického bloku jako by rozpoutaly explozi různých neo-stylů a post-stylů, cyberpunk, postpunk, sprejeři, techno-primitivové, post-avantgardisti a co já vím třeba až po new age people a transpersonální společnost. V naší kotlině se tradičně přetavovaly do nové podoby.

 

Myslíš, že mají dnešní lidé zájem o tuto subkulturu? Kam obrací svůj zájem?

Dnešní mladí jsou rafinovaně válcováni konzumem. Blyštivá povrchnost a líbivost (superstarové blbinky) jsou pro mnohé určující stejně jako jít si do krámu koupit „značkové“ hadry. Naštěstí nejsou všichni šťastní & veselí konzumenti.  Pořád platí, že v undergroundu se vždy rodí něco nového a znovu připomínám, že se nejedná jen o hudbu, ale také o výtvarné umění, divadlo, literaturu, ale třeba i ekologické hnutí (zelený underground – proč ne ?). Je to prostě radikální postoj k tvorbě a životu vůbec. Dá se rozpoznat i dnes,  jen v tom konzumním rámusu není tak slyšet. 

Zůstaňme ještě chvíli v době Bondyho Šamana a Invalidních sourozenců. I na tvých stránkách jsou zmínky o různých, především filosofických přednáškách, které se konaly po bytech souvěrců. Zajímá mě tvůj pohled na účel těchto přednášek a podobných sezení. Pomáhaly vám najít smysl života? Byl to útěk za hranice komunismu? Nebo se to prostě v této komunitě nosilo?

Nejdříve k té otázce a trochu nešikovnému výrazu „souvěrců“. Nejednalo se o komunitu kde by se lidi utvrzovali ve víře k něčemu nebo proti někomu. Šlo o obyčejnou, ale základní potřebu vzdělávání.  Bylo více cyklů různých alternativních vzdělávacích kurzů a přednášek. Jedna ze škol, podzemní univerzita bohemistiky Na Topolce, se stala po převratu regulérním vysokoškolským studiem. Bolševik vyhodil ze škol a universit nepohodlné učitele a profesory a ti se v „podzemí“ věnovali vyučování v mnoha případech vyhozených studentů nebo lidí, kteří se na školy vůbec nedostali. Na přednášky docházeli také někteří studenti vysokých škol, kteří si je prostě nechtěli nechat ujít. Že pomáhaly najít smysl života, to je nadsazené. Na Topolce studovalo český jazyk a literaturu plno redaktorů různých samizdatů, což bylo velmi praktické. Já chodil v druhé polovině 80. let k Vodrážkům na Starém Městě, kde zrovna přednášel Martin Machovec vývoj evropského myšlení. Byl jsem tam jen několikrát a zaslechl i něco z teologie od Balabána. Později jsem si vyzvedl kompletní přednášky na magnetofonovém pásku, nahraném mono na čtyřech stopách, aby se toho co nejvíc vešlo a vezl ho k nám na severní Moravu. K Egonu Bondymu do Nerudovky si zase chodívali pro radu začínající literáti. I v tomhle, nejen v díle co napsal, je jeho práce nedocenitelná. Nedávno jsem si všiml rozhovoru s mladým prozaikem ze Slovenska (Michal Hvorecký – pozn. Kovi), který se o něm zmínil. Egon Bondy působí na své okolí i v Bratislavě kam se odstěhoval.

Přednášky byly vynikající, ale já měl radost i z toho, že jsem poznával pedagogy a výuku nezatíženou tou schizofrenní atmosférou na školách té doby kde se pořád dokola omílaly jakési „pravdy“ o kterých už i uklízečka věděla svoje...

Jedna důležitá okolnost je zajímavá. I když byly přednášky a podzemní školy v utajení a konspirovalo se jak mohlo, nikdy se nestalo tak jako v jiných aktivitách, že by došlo k vyzrazení a zásahu policie. Věc v Čechách nevídaná!

 

A propo, ve svém článku o kapele Fossil rozlišuješ mezi alternou a undergroundem. Můžeš k tomu něco říct? 

Já vím, ale používám to spíš jen tak ze zvyku pro označení kapel té doby. Výraz alternativní, pokud vím,  tak se říkalo kapelám jednou nohou v undergroundu, ale které byly ještě cenzurou trpěny a sem tam jim něco oficiálně vyšlo. Je to opravdu jen dobový kolorit. Underground  „dole“, alternativní „vedle“. Je to stejná parta..

 

Dočetl jsem se, že jsi spoluzakládal Sdružení alternativní scény. Můžeš nám prozradit, na co se sdružení zaměřuje, kde především působí, popřípadě zmínit některé zajímavé projekty?Sdružení ještě funguje?

Sdružení alternativní scény jsme uspali už v devadesátých letech. Na začátku všeho byla snaha zajistit v Havířově prostory pro rockový klub. Někdy v roce 1993 jsme s několika lidma chtěli konečně prostor pro pořádání koncertů, výstav atd. Nejdřív jsme o sobě dali vědět mírně nátlakovou akcí. Dva koncerty přímo v centru města, na kterém se vystřídaly místní kapely, od kolemjdoucích se vybíraly podpisy na podporu rockového klubu a s Městským kulturním střediskem jsme začali jednat o místě, kde by se náš záměr dal uskutečnit. Podepřeli jsme to ještě vypracováním stanov a zaregistrováním Sdružení alternativní scény. Nikdo z nás samozřejmě neměl prachy, abychom si klub postavili sami a tak jsme se snažili pronajmout něco z majetku města. Havířov měl kryptoidní kryty civilní ochrany. Tady se ovšem ohradili nájemníci domů. Zkoušeli jsme najít prostor ve dvou kulturních domech, které si však obratně chránilo MKS. Jinde zas byl podnikatelský záměr. No prostě nás úředníci utahali. Vhodných objektů taky nebylo moc. Havířov je přece jen nová zástavba. Podobné snahy v Ostravě a jiných městech, dopadly úspěšněji. Vznikla např. ostravská Cihelna nebo první klub ve Stodolní Černý pavouk. Nám se v Havířově jen podařilo v propůjčených prostorách vyzkoušet program podle našich představ (hudba, obrazy, divadlo). Akce trvala tři dny a byla dost vyčerpávající. Chtěli jsme v tomhle stylu pokračovat volnějším tempem, jenže kde!?  Proběhlo pár koncertů, tak jako dřív, v hospodských sálech. Pak mně bylo nabídnuto členství v Kulturní komisi při zastupitelstvu města a mohli jsme požádat radní o nějaké peníze Vystačily na zaplacení tří hostujících kapel. Chyběla nám střecha nad hlavou a postupně nás to zaválo každého jinam. Sdružení alternativní scény fakticky ukončilo činnost a já po nějaké době odešel z kulturní komise.  Náš původní záměr asi byl naivní, ale za pokus to stálo a podařilo se alespoň několik dobrých akcí.

V poslední době uvažujeme o znovuoživení SAS. Zaregistrovaní jsme pořád, ale jak to dopadne, je ve hvězdách.   

 

Teď jedna osobní otázka. Četl jsem tvůj text „Nicnechtěl Navšechnysral“. Jsi to ty? Může člověk najít východisko v tom, že se na všechno a všechny vysere?

To určitě ne! A postava Nicnechtěla měla být jen trochu přemrštěným podobenstvím všech lidí, kteří jsou mimo a žijí si po svém. Tenhle text není o východisku v tom, že se člověk na všechno a všechny vysere, ale spíš o zvrácené společnosti, která zavře právě toho, který s ní nic nechce mít.  Vzpomínám si jak mě vytáčely všechny ty dobře míněné rady. „Nedělej to nebo tě jednou zavřou.“ „Ostříhej se, nebudeš mít problémy.“ Pořád mě někdo chtěl dostrkat a donutit k něčemu, co mi bylo cizí. Už jako teenagera. Počínaje rodičema, ve škole nás cpali do pionýra nebo mezi svazáky a všeobecně se po každém chtělo, aby se zúčastňoval všech bolševických rituálů, průvodů a jejich oslav. Když jsem později pochopil, že se opravdu můžu dostat do kriminálu i za to, že si něco přečtu a nebo dám někomu přečíst, už mě to vážně dožralo a napsal jsem Nicnechtěla.. Asi nejhorší zjištění pro mne bylo, že lidi, kteří tvoří tuhle společnost jsou v podstatě hodní a neublížili by ani kuřeti, ale když padaly podobné nesmyslné rozsudky, spousta z nich říkala: „Dobře jim tak...“. Tenhle text je vážně vykopávka, dnes už je situace jiná, ale na jistá nebezpečí stádnosti by se mělo dávat pozor. Dnes letí kontrola lidí, zboží, dat. Už teď by někteří rodiče klidně voperovali svému děcku čip, aby měli přehled kde je. Zadělává se na další průser a když se to přežene, každý kdo se bude chtít vymanit, bude v potenciálním nebezpečí Nicnechtěla Navšechnysrala.

 

Ještě mi pověz, jestli se chtivý čtenář může dopátrat nějakých tvých dalších textů? Píšeš ještě?

Teď málo. Hodně věcí jsem poztrácel. Mám ještě různé poznámky a texty (papírky z kapes) schované ve složce. Určitě ještě pár věcí opráším a dám na web. Píšu občas jen tak pro přátele a nebo abych se vypsal, to když mě něco nadzvedne ze židle.

 

A co lidé z okruhu tvých známých? Je něco, na co bys rád upozornil?

Nedávno jsem zpracovával staré kresby Rosti Slonky. Kolik zajímavých věcí ještě mají lidi zapomenuté někde v šuplících. Zajímavý je Martin Pálka se svým paradivadelním vystoupením. Sám čte texty, doprovází ho dvě kytary a mimické duo Masky. Výrazná postava havířovského undergroundu Jaroslav Terkovič přezdívaný Albánec, kromě organizování festivalů „Na Stružníku“ vydává fanzin Ohníček – občasník vyráběný na kopírce. Některé články přepíšu nebo naskenuju. Je toho víc. Snažím se dát všechno na web, ať už v psané podobě, mp3 nebo video. Kdo chce může se podívat.

 

A na závěr: Zkus říct nějaký důvod, pro který stojí za to žít právě v Havířově.

Tak jsem přemýšlel jak odpovědět na tuhle otázku, až jsem ji ukázal Ivoši Pešákovi. Známe se už dlouho, když já topil v Praze on tam byl na studiích. Vlastně se pořád nějak motáme kolem sebe. Zpátky do Havířova jsme taky přijeli nastálo zhruba stejně. Ivoš odpověděl za mě: „Ostatní tu žijí, protože jsem tady já...a já proto, že seš tady ty...“