[zápisník]    [mé práce]     [archív]     [odkazy]

 

Primitive Plebs: O mrtvých jen dobře
(Cecek records, únor 2004)

V červnu vyšlo u Cecek rec. druhé CD pub-punk-rock formace Primitive Plebs (PP) O mrtvých jen dobře. To by mohlo být znamením, že jsou PP, které je možno slýchat pod tímto názvem od roku 1998, kapela oblíbená, žádaná a má své příznivce. Na mě připadl úkol, napsat o jejich druhé desce něco kritických slov.

Na začátek si dovolím PP označit za představitele mladé, svébytné punkové vlny, která se vyznačuje hudebním umem, sledováním vlastní cesty a obrovskou chutí hrát. Nicméně tyto kapelky selhávají v sebeidentifikaci s punkem, resp. se hlásí k jeho odkazu, nicméně témata, kterých se chytají jsou víceméně vyčpělá až nezajímavá.

PP hrají opravdu dobře. Zkoušel jsem si představit ten nášup, vidět je hrát naživo. Má to energii a sílu. Ta se však vytrácí v textech a tématech, která si vybírají. Jsou to spíš takové „srandatexty“. Nebo možná pubertální popěvky opilých náctiletých, kteří poprvé zakouší návraty domů v pivním opojení. A když už jdou hlouběji, tak používají proplánované kritiky, již stokrát řečené jinde a troufnu si říct lépe. Osobně mě trochu nakrlo, když zpívají o věřících (já myslel, že punk je o toleranci) jako o „zbloudilých ovečkách, co neví kudy“. (pozn.: Právě tenhle popěvek mě připomněl návštěvu jinak výborného koncertu Zpraku! a VT Marvin ve Futuru. Divil jsem se, jak se dnešní mládež baví. Jak dvě šestnáctileté „punkerky“ doslova vrážely a kopaly (záměrně!!!) do dvou slečen, kterí byť neměly punkové vzezření, ale na rozdíl od nich se dobře bavili. Bylo mi z toho smutno.)

PP mi svým nasazením trochu připomínají Destroyself. Jen mi v tom prostě chybí ta upřímnost a přesvědčení. Mám pocit, že se kluci zatím ještě pořád hledají. A já věřím, že když do toho šlápnou, tak díky své muzice budou slyšet a jejich sdělení napříště nezapadne.

 

Psáno pro Punk Pages (listopad 2004).