[zápisník]    [mé práce]     [archív]     [odkazy]

 

Randál, Znojmo 5. 2. 2005
 

Zdá se, že znojemští našli nové prostory pro pořádání kulturních akcí. Relativně mladý klub Randál nabízí svůj potenciál bývalé tovární haly a jeho majitel je dostatečně přístupný domluvě. Myslím, že se můžeme těšit na stále širší nabídku živých vystoupení v neotřelých prostorách příznačně nazvaného klubu Randál, který stále ještě hledá svou tvář. Jsem za to rád, neboť jediný existující „rock klub“ ve Znojmě se stal nezaměnitelnou baštou milovníků elektronické hudby a když živé hraní, tak pouze s účastí prověřených kapel, které zas a znovu přitáhnou platící zákazníky.

Randál se tedy stal první únorovou sobotu místem narozeninové oslavy dvou punkových nadšenců. To že šlo o nadšence dokazoval výběr hostujících interpretů. Zúčastnili se znojemští The Indica a KMP, královédvorský TASS, mostecký Spínací Špendlík a ostravská Aqva Silentia. Vstupné bylo směšné (60 korunek) a pivo teklo proudem. Minout tuto ojedinělou akci bylo pro mě nemyslitelné.

Začátek akce byl ohlášen na sedmou hodinu večerní. V kolik se ozvaly první kytary, jsem nezaregistroval. Randál byl nacpaný lidmi. Atmosféra byla i díky tomu perfektní. Zvukař si hrál se svými hejblátky, první kapela připravovala své vystoupení. A z rázu začala mela. Hned první kapela - The Indica – se bravurně chopila své zahajovací role. Nikdy jsem o nich neslyšel a přesto už po pár prvních písních dokázali na parket vytáhnout poměrně slušný počet lidí. Mělo to něco do sebe. Nával energie se nemohl projevit jinde než v zuřivém pogu. Perfektní! A tahle partička mladých kluků měla v zásobě i překvapení v podobě zpěvačky, která se pro pár skladeb chopila mikrofonu.

Pak přišli KMP. Oblíbená znojemská kapela. Při jejich hraní se však projevila největší slabina koncertu. ZVUK. Není to jen dojem mého hudebně nevzdělaného sluchu, že zvukař podělal většině kapelám vystoupení. Přesto své oblíbence lidi podpořili a ocenili jejich čím dál propracovanější skladby.

Po KMP nastoupili chlapíci z TASSu. Předvedli dobrou práci, zahráli většinu ze svého repertoáru a neváhali vyplnit hudební přání nejednoho fanouška. Pod pódiem se to hemžilo. Na parketu bylo čím dál víc lidí. TASS to do nich zkušeně pral. Zpěvák hopsal po pódiu a lidi si prozpěvovali oblíbené písničky.

Další na řadě byl Spínací Špendlík. Koncert nabíral grády. Čas notně pokročil. Někteří se začali trousit pryč. Mostecká kapela ze sebe vydala maximum. Myslím, že naposled je mohli znojemští vidět v sedmadevadesátém na koncertě v Kašenci. Tehdy ještě jako legendární Malomocnost prázdnoty. Takže hlavně pro pamětníky to byla skvělá příležitost. Ale pozor. Nešlo o nostalgii. Kapela uměla vzít za své a pořádně to v Randálu rozparádit.

Závěrečná štace patřila Ostravákům Aqva Silentia). Obecenstvo v sále už notně prořídlo. Čas dalece překročil půlnoc. Přesto nastoupila tato tak trochu dekadentní partička v plné síle. Rozjeli svou hru a zasévali do davu své myšlenky, což si asi vzali za své poslání. Jednoduché a melodické písničky umí člověka chytnout. Kdo chtěl, mohl se i zasmát (sám sobě). Vytrvalý zpěvák mohl svým zjevem připomínat nějakého zvěstovatele. Dlouhé zplihlé vlasy, brýle, otrhané kalhoty… Přes opětovné potíže se zvukem se kapela dostávala s úsměvem a neúnavným nadhledem. A to tomu všemu dodávalo na kráse. Skvělý výkon! (pozn. Jen jsem si nikdy dříve nevšimnul, že má jejich tentokrát poněkud úchylně zející basák nepopiratelné vlohy být šoumenem.)

Bylo to krásný. Díky moc.

www.punkmusic.cz