[zápisník]    [mé práce]     [archív]     [odkazy]

 

RODINNÁ OSLAVA (Thomas Vinterberg, Dánsko 1998)

Tak dneska... Tak dneska, kamaráde, to byl nášup. Už dlouho jsem nezažil, aby zůstalo celé kino po skončení filmu sedět na prdelích až do posledních titulků. První špitání se ozvalo, až když byla zatažená opona. A myslím, že když jsem vylezl ze sálu, prohodil někdo něco jako:"Tak dneska už asi žádná sranda nebude." Myslím, že ta věta byla na místě.

Tentokrát Filmový klub nezklamal. Na plátně se postupně odkrývala rodinná tragédie. A to hned dvojí. Otec, který zneužíval své děti. A rozvrat rodiny. A to všechno na pozadí oslavy šedesátých narozenin. A oslavenec? Hlava rodiny.

Rozsáhlé příbuzenstvo a četný zástup známých se v den oslavy sjeli v luxusním hotelu, jehož majitelem byl Helge Klingenfeldt, hlava rodiny, oslavenec. Na oslavě nechyběl Christian, nejstarší syn, introvert, který z otcovy prudké povahy zdědil jen málo rysů. Samozřejmě nechyběla ani Helene, která na oslavě představila svého černošského milence. Na seznamu hostí chyběl jen nejmladší syn, dřívější benjamínek, Michael. Nakonec se i on, na Christianovu přímluvu, připojil k rodinné sešlosti. Michael se projevil jako pruďas. Rád se napil. Ke své ženě se choval spíš jako ke služebné. Milence své sestry nechtěl pustit do hotelu a v průběhu oslav mu zazpíval, za četné podpory osazenstva, rasistickou písničku. Ale musím mu přiznat určitý smysl pro pravidla. Svého otce se zastával do poslední chvíle. Do chvíle než uvěřil, kde je pravda.

Krátce před oslavou spáchala Christianova sestra Linda, dvojče, sebevraždu. Nikdo netušil proč. Snad s výjimkou Christiana a Heleny, která našla dopis na rozloučenou od Lindy.

Christian byl pověřen otcem před začátkem oslavy, aby pronesl pár vět o své zesnulé sestře. Vzal si tedy slovo. Volným tempem sdělil svým posluchačům, že ho a Lindu jejich dětství zneužíval. Zavládlo ticho. Christian odešel. Nikdo to v tuto chvíli zatím nebral moc vážně, zvlášť, když se to dalo svést na Christianovu nepříčetnost. Pak se ale Christian vrátil. A pokračoval. Nařkl všechny z pokrytectví. Nařkl svou matku, že o tom věděla a nezasáhla. Tentokrát byl silný. Bojoval se svým otcem. Tentokrát to ale nevydržel bratr Michael. Spolu s dalšími dvěma chlapíky odvlekl Christiana do lesa, kde ho zmlátili a přivázali. Oslava pokračovala.

Pak ale promluvila Helene. Přečetla dopis na rozloučenou od Lindy. Teď už se dalo těžko nevěřit. Oslava byla u konce. Slzy, odpor, nechuť, zoufalost. člověku mohlo být i na chvíli Helga líto.

Ráno u snídaně bylo zavržení dovršeno. Helge pronesl srdceryvnou řeč. Čišela z něj ryzí zoufalost a strach. Michael, do poslední chvíle otcův zastánce, se k němu naklonil a s opovržením mu sdělil: "Řekl jsi to hezky, tati. Ale měl bys už jít, ať se můžeme v klidu nasnídat." Helge odešel. Zůstal sám se svými výčitkami. Dokonce ani jeho choť, mu pro tentokrát odmítla dělat doprovod.

V této psychologické hře nervů bylo místo i pro happyend, který ale vyzníval spíše jako slabá útěcha na bolavé dětství. Christian navrhnul své milence, služce Pii, aby s ním odjela do Paříže, kde žil.