[o mně]    [zápisník]    [mé práce]    [něco z tvorby]   [archív]     [odkazy]

 

Skrytý půvab byrokracie – pětileté výročí, host Bratrstvo kočičí pracky

(KC Kaštan, 29.4.2004)

 

Poslední dubnová noc bývá zpravidla zasvěcena podivnostem čarodějnickým. Ta předposlední ovšem patřila ještě větším podivnostem. Celá se konala v režii SPB. Jinotajné kapely, kapely mimoběžných významů. Duch Skrytého půvabu byrokracie se rozprostřel v útulných prostorách břevnovského Kaštanu. Dřevěné točité schody svedly všechny zbloudilé duše do malého předsálí. Čekání, než se otevřou dveře do sálu, bylo možno ukrátit upíjením lahvového*.

Pak konečně nadešla chvíle poznání. Na pódiu se objevily tři bytosti v roztodivných maskách a spustila se podivná hudba ohýbající se pod mentorskou dikcí nadosobnělého hlasu. Mysl posluchačova byla zahlcována vědecko-technokratickými zjeveními filosofujícího Jakuba Žida. Co na tom, že valná většina textů je zapůjčena z tvorby jiných lidí s vlastním duševním postižením. Lidé pod pódiem se nořili do podmanivé hypnózy. Zvuky přicházející z pódia byly výsledkem prapodivného souznění muzikantů se svými nástroji. Nebylo lze rozeznat, zda hrál Josef Jindrák na basu, anebo spolu tančili rozervané předsmrtné tango v jakési mimozemské kosmické lodi. Snad okem nepostřehnutelným se na pódiu stal kytarový rozehrávač Roman Plishke. Jeho um tím však nebyl naplněn. Někdy žalostně vřeštícím, jindy oči z důlků vytrhávajícím zvukem se rozezníval jeho saxofon. Nikoli v pozadí toho divadla nejen pro uši vyvažovaly rozkmitané polohy hudebních záchvěvů šílenství dva dechoví mistři přizvaní na pódium. I bicí se žárlivě vydralo z pozadí a bubeník se rovnocenně podílel na psychedelickém výletu do ztraceného světa. Ozývaly se nejen klasické rytmy, ale třeba i burácení plechu. Do toho pak již zcela zešílený performer Jakub Žid vrzal přejíždějící tyčí po plechových plátech, skřípal nafouknutými balónky a se šamanským zaujetím pohazoval obrovským chřestidlem z ulit odumřelých mořských živočichů. Za zády těchto manipulátorů s lidskými vjemy a pocity svítily na plátně ikonické obrázky někdy nepoznaného významu. A že už konečně budeme v Evropě, napověděly i posledním z nás tóny hymny evropské, ukradené to písně. Dílo jest dokonáno. Vítejte v soukolí.

Psychicky znavení posluchači se po vystoupení SPB povětšinou odebrali svlažit vyprahlá ústa a potrápit zchátralé tělesné schránky dávkou nikotinu. Toho zneužila jakási podivná formace hlásající ústy svého guru, že přijela ze Stínadel. Rozestavěla svou vskutku nezvykle pestrou aparaturu. Bratrstvo kočičí pracky odstartovalo bez rozpaků a zbytečných proslovů osobité vystoupení. Obecenstvo bylo k těm podivně vyhlížejícím chlapíkům velmi nedůvěřivé. Divně vypadali, divně hráli. „Vlastně o nic nejde“, utěšoval Dlouhý Bidlo aka Josef Červinka. Běhal s blaženým výrazem a nemizícím úšklebkem na tváři po pódiu se svou basou. Že netančili lidé, kroutil se o to více on. Nástroj zvládal perfektně. Od funky vydrnkávání až k důkazům o nepotřebnosti další kytary ve vlastní formaci. Bicí souprava vévodila jevišti. Mistr bubeník Petr Červinka si v závěru představení střihnul své vlastní vystoupení. A že byl mistr, předváděl po celou dobu hraní. Kytarista Pavel Červinka se staral o vyhrávky a jen občas mu bylo umožněno strhnout se silou společného hraní k neurvalým nářezovým výkřikům. Perfektní. Konečně se objevovali lidi pod pódiem. Těžko se tomu odolávalo. A ti s nástroji v rukách to moc dobře věděli. Představení gradovalo, nedůvěra překonána. A při tom byli pořád stejně divně vyhlížející a snad nezájem budící. Někdo by řek, že „byli svý“. Byli. Užili si to a lidi nakonec s nimi. A to je moc dobře.

Pak další pauza na lahvový. Za dvacet minut bylo připraveno promítací plátno, Pepa Jindrák oznámil začátek promítání a přišla největší podivnost večera. Lidé ztichli a na plátně se objevil zrnitý obraz. Začal se promítat film Jana Žida Psychodeformátor. Mohli jste se smát, mohli jste se divit, mohli jste nad ním přemýšlet. Oči dostávaly zabrat. A dvě mrtvoly se přely o tom, zda je či není nuda. Možná je. Prý tu ale nic není. Lidi? Není tu nic. Nuda.

Díky za poučný večer.

A jestli jste se nechali zlákat tím, co se děje v těchto dnech venku (byť by si asi spíše někteří organizátoři toho všeho přáli, aby se dělo), neopijte se. Až vystřízlivíte, mohla by přijít krutá kocovina.

 

Další zajímavosti o dění kolem najdete na http://sopel.freemusic.cz. Brzy se tam objeví i fotečky od Průšisty. O kapelách si můžete počíst na http://www.softbooks.cz/spb/ a http://www.bkp.4mg.com/.   

 

 
* pozn.: považuji za nutné vyslovit speciální pochvalu obsluze za starostlivou péči o vždy dostatek v rámci možností vychlazených piv