[zápisník]    [mé práce]     [archív]     [odkazy]

 

Unuděná pražská mládež hraje nudnou muziku - muziku k řetízkáči

Žabí Majer: Člověkomlejnek
(Cecek records, 2005)

Pražská punková scéna v posledních letech nebývale roste. V té nepřehledné rozbujelé džungli se tu a tam objeví nadějná kapela. Případ Žabího majera to však není. Nástup nové generace uvrhnul pražskou scénu do jakési „inflační“ spirály další kapela-další cédéčko a kde nic tu nic. Charakteristický přímočarý zvuk podbarvující prázdné texty je toliko typickým pro tyto mladé unuděné kluky z pražských sídlišť. A tohle už případ Žabího majera je. S mladou krví bych čekal nová témata a nový pohled na dění kolem nás. Čekal bych více vzdoru a hlasitější křik. Ale kde nic není, ani čert nebere. Přesně tak. Připrdlý život unuděné mládeže, která žije ve zlatých klíckách střežených bdělým okem rodičů, neskýtá příliš možností ke styku s realitou. A zůstává-li pak největším hrdinstvím zvedání půllitrů v hospodě a největším dobrodružstvím lov na opilé spolužačky, není se skutečně čemu divit.

Posuďte sami, skladby s názvem „škola“, „technoparty“, „holky“, hc dukla“, „o hajném, houbičkách a holčičkách“, skutečně nejsou o ničem jiném, než je výše řečeno. A pár tisíckrát omletých frází ve skladbách „stůj“, „konec světa“ či „máme co jsme chtěli“ to nezachrání.

Tahle hudba se musí prožít, jinak z toho vznikne věc podobná téhle. Nemastná, neslaná nahrávka bez nápadu, bez myšlenky, bez energie, bez trošky vtipu a s nulovou výpovědí. Na začátku se rozjede kolovrátek, který má v pořádku technické součástky, nicméně se hodí leda tak pro provozovatele řetízkového kolotoče, kterému je v posledku jedno, co z něj leze.

Děsně nerad píšu takovéto věci, ale já k tomu prostě nemám víc co říct. Každopádně jim fandím a věřím, že si příště dají více záležet a dokáží zaujmout. Mají na čem stavět.

Mimo výše řečené bych velmi rád ocenil fotografii na obalu alba. Myslím, že by mohla aspirovat na ocenění v soutěži umělecké fotografie v kategorii „řeč věcí“. Líbí!

 

www.punkmusic.cz