[zápisník]    [mé práce]     [archív]     [odkazy]

 

Zpraku!: Budoucnost chceš znát...
(Cecek records, březen 2004)

Na potemnělé, ale jinak oranžově malebné, komiksové město se snáší napětí. Na obrazovkách za výlohou se objevují tři hvězdy provinčního formátu. Možná už ne tak docela provinčního, když si je vybrali na obálku místní mutace Elle. Jarní nálady ustupují do pozadí. Vzduch ztěžknul pod návalem očekávání.

Hned na začátku se musím přiznat, že mi chvíli trvalo, než jsem dokázal nové dílko Zpraku! přijmout. Možná jsem měl v sobě až příliš jejich minulé demo. A možná je to i tím, že jsem měl v sobě ještě pořád moc té zimní zasmušilosti. A jak se zdá, "Budoucnost chceš znát..." se přesně trefilo do jarních nálad, které člověka popouzejí a táhnou ven.

Po dvou a půl letech od vydání prvního dema "Kecy si nechte..." (zajímavé, jak si Zpraku! potrpí na ty tečky v názvech svých alb...) jsme se od Zpraku! dočkali regulérního alba. Na něm se nám dostává dvanácti songů. Oproti minulé nahrávce je slyšet celkový posun. To že tahle partička zvládá bravurně své nástroje předvedli ovšem už na minulé nahrávce. Kdybych se pokusil slovy popsat atmosféru alba - je to rychlý, svižný a pádivý. Zpraku! se přehoupli od tvrdých rifů spíše k těm rychlejším s občasnými kytarovými vyhrávkami. Někdo by to mohl chtít zařadit do škatulky neopunk. Já bych na to možná kývnul a vzpomněl bych si na Jaksi Taksi a možná i nekomerčně-komerční Iné Kafe. To jen tak pro představu. Melodie písniček jsou chytlavé a tak se člověku lehko stane, že si je bude pobroukávat cestou v tramvaji a budou se mu vkrádat na mysl, i když mu to nebude zrovinka vhod. To, že Zpraku! ubrali na tvrdosti, se týká především zpěvu, na což jsem si osobně nemohl dlouho zvyknout a u dvou písniček z minulého dema (Děkuji, Špatnej, blbej, jinej?), které se kluci rozhodli na album zařadit, si na to prostě nezvyknu. Na "Kecech" jsem si dobíjel baterky právě kvůli jejich nasranosti, která zvedala ze židle. Osobně mě moc potěšila práce s texty písniček, je vidět, že si někdo vyhrál. Texty už nejsou jen o prvoplánové kritice, ale sdělení se k našim uším  dostává vcelku inteligentní a někdy až poetickou formou (Nános času zakryl křivdy / a ústrky mládí). Zpraku! se nepouští do řešení hlubokých politicko-sociálních témat. Je to spíš o lidech, jejich vztazích, poměrech, stereotypech. O vyprázdněnosti a neporozumění. Troufnu si říct, že se většina textů dokáže strefit do pocitů a myšlenek průměrného dítěte dnešní doby. Zpraku! nás při některých libozvučných písních, kterým vévodí příjemná melodická linka, nechají vydýchat a zasnít se. Ale nemylme se, i z těchto písní je cítit sentiment. Protože konstatování, že tady na hovno to je / do Itálie, dává sice naději, že někde líp je, ale ne tady a teď. Mým osobním favoritem je písnička Prosluněný ulice. Je o tom, jak by to mohlo být (Ulice prosluněný jsou / lidi si neubližujou // přátelé se neopouští / nestojíš sama v poušti), o té nedostižné a falešné naději. Jenže taky o tom, jak to ve skutečnosti je. Jako ostatně u dalších skladeb, které se snaží otvírat posluchačům oči.

Původně jsem se chtěl zdržet přílišné chvály, ale mně se to prostě líbí. Myslím, že je to přesně muzika do těchto dnů, kdy to člověka táhne někam pryč. Tak proč ne na vlnách této desky? Zvláště pak, je-li k mání za 150 korun. CDčko je zabaleno do oranžového obalu s komiksově ilustrovaným bukletem, jak bylo nastíněno v úvodu (pozn. a ten Elle tam je taky-:)).

 

Psáno pro Punk Pages (31.4.2004).