[zápisník]    [mé práce]     [archív]     [odkazy]

 

Rozhovor

Zpraku!
 

Z rozhovorů, které jsem četl, jsem nabyl dojmu, že se tak trochu distancujete od své minulosti. Proč?

D: Tak k tomu mám nejvíc co říct já.

T: Je to prostě historie.

J: Bylo to hodně o hledání. Neměli jsme v tom jasno. Jedna písnička byla metalová, druhá folková…

T: …a teď jsme to všechno splácali dohromady a říkáme tomu styl.

 

A ten styl je jakej?

M: nepopsatelně protaženej obličej v mučivé křeči

T: Řekněme punk-rock s různejma vlivama.

M: Bordel.

 

Máte v tom jasno?

T: Úplně jasno ne.

J: Určitě to nebude jako to má spousta kapel, že budeme hrát od teď pořád tenhle styl, tak to ne.

 

Taky jsem měl z těch rozhovorů pocit, že se distancujete od Vašeho dema (Kecy si nechte), že je to příliš tvrdý atd.

M: To zas ne… Zpětně je cítit vývoj.

J: Jen že jsme se s tím nikde neprezentovali. Před pěti lety jsme to dělali takhle, teď už to takhle dělat nebudem.

 

Kdy plánujete druhou desku?

M: Příští rok, doufáme.

T: Hodně jsme hráli a přes prázdniny jsme se flákali, takže máme málo věcí. Buď teď budeme muset zamakat, anebo uděláme splitko s jinou kapelou.

D: Na malý splitko to stačí.

 

A jaká bude ta případná nová deska?

J: Asi bude tvrdší než tahle.

D: Zatím máme nachystané spíš rychlovky.

J: Jo, o něco rychlejší to bude.

T: Ale zároveň bych řek, že o něco melodičtější. A chtěli bysme, aby to celkově působilo ucelenějším dojmem. U té poslední desky nám kdosi vyčet, že nevíme, co chceme hrát.

J: Tady to bude to samý…

 

Pokud bude znát nějaký vývoj, tak to bude určitě zajímavý.

T: Vývoj tam snad je.

J: Každopádně jsme se ještě nenašli a určitě se nějak zásadně měnit nechceme.

T: Rozhodně ale nechceme vydat dvě stejný desky po sobě.

D: To prostě přijde samo.

 

První desku jste nahrávali už s Davem?

M: Jsou tam dvě kytary, ale nahrávali jsme to ve třech.

D: Já jsem si přišel polívčičku přihřát až potom.

 

Chystáte videoklip?

M: Klip jsme chystali tak strašně dlouho, až jsme zjistili, že to necháme na druhou desku.

J: Zjistili jsme, že by to asi ještě nebylo ono.

T: Hlavně by bylo asi divný, že vyjde deska a klip až rok potom.

 

A jaký by měl být?

D: Musí být uvěřitelnej.

T: Nedělat ze sebe ani hvězdy ani blbečky. Ať se za to nemusíme stydět.

D: Ve svý podstatě je to vizitka tý kapely.

T: V kapele máme dva grafiky, tak to musí taky trochu vypadat.

J: Já se na tom budu klidně podílet, ale klidně to taky nechám celé někomu jinému – pokud to bude kvalitně udělané.

 

Pro koho hrajete?
D: Já hraju hlavně pro Tomáše.

T: Snažíme se hrát pro lidi, který to baví. Který si po koncertě s tebou dají pivko, řeknou ti upřímně, jak se jim to líbilo, a pokecáš s nima o čemkoli. Jsou to lidi jako ty, jedou si na stejný vlně.

D: Pro lidi, který jsou v pohodě a který to baví. Pro mě je nejdůležitější, když je pod tím podiem kotlík.

M: Pro lidi, kterým se to líbí, kterým to sedne.

 

Pojďme k Vaší tvorbě. Z Vašich textů je cítit jakási rezignace „sbalíme kufry a jedeme pryč, líp už bylo“, takže čekám, co přijde teď?

J: Ono vlastně tady ani není co řešit. Jako říct „pojďme zapálit támhle tu vlajku“, to mi přijde jako blbost, nemá smysl se takovýma věcma zabejvat. Makej na sobě a neřeš to.

M: Je to spíš popisný než k něčemu vyzývající.

J: Rozhodně to není hecující. To ani neumíme.

 

Kdo píše texty?

J: Já píšu texty.

 

Jak vůbec pracuješ, když tvoříš texty?

J: Většinou mě něco napadne, něco zajímavého někde slyším, napíšu první sloku a pak si hraju s celým textem. Musím si k tomu sednout, napíšu pár vět, přemejšlím nad tím. Někdy napíšu i tři texty dohromady a teprve pak z toho vznikne ten správný. Když jsem dělal Dědictví, tak jsem neměl psychicky namáhavou práci, tak jsem vymejšlel při práci.

 

Jak dlouho trvá napsat text?

J: Někdy to trvá půl dne, někdy měsíc. I když mám hotovej text, tak nad tím ještě sedím a vymejšlím detaily, aby to bylo zajímavý, aby tam sedlo každý slovo. Někdy to z tebe ale vypadne jako hovno a text je hotovej.

 

A pak přijde hudba?

T: Většinou je nejdřív nějakej hudební základ…akordy..

J: Nasadí se na to zpěv, melodický vyhrávky a pak přijde text.

T: Hudbu jsme asi nikdy na text nedělali.

 

Kdo vymyslel Miloše?

J: No, to jsem vymyslel já…

D: Přiznej to!

J: Nééé, já myslím, že to je částečná zkušenost každého z nás.

D: Já Miloše znám.

   

No a co inspirace ku psaní? Vznikají nějaký texty na základě vnitřních osobních prožitků? Třeba text k písničce Prosluněný ulice.

J: Já bych to nerozebíral… To je o těch zbytečně zahozených věcech, který ti pak přijdou důležitý.

 

Nakolik jsou Vaše věci ovlivněny Prahou?

T: Praha tam je, protože tu žijeme.

D: To se nedá říct, že jsme ovlivněni jen Prahou.

J: Ona tam Praha určitě je. Ani ne tak konkrétníma věcma, ale spíš atmosférou. Je to o tom, že tě to město tak nějak nakopne, někam vyrazíš.

 

Já myslím, že je tam Praha znát.

M: Klasika, Praha. Třeba Televizní hrdina, to je obývák, obývací stěna.

J: To je zrovna o tom, že každej nadává akorát u tý televize. No a tím, že se v textech objevují věci o sídláku, tak to je prostě o tom, že je nám to bližší než jiné věci. To je jasný, že nebudem řešit chemičku za barákem, když ji tam nemáme.

M: A nebudu řešit ani, že mi nedojí kráva, vole.

T: Ale ty sídliště a obývací stěny určitě nejsou jen fenoménem Prahy a měst obecně. I na vesnici jsou obytný stěny, před kterýma lidi seděj, protože nemají co dělat. Anebo spíš nechtěj nic dělat.

 

Otázka je, jestli to spíš není problém toho města. Člověk je v tom prostředí tak nějak zavřenej.

T: Já si myslím, že je to spíš tím, že ve městě žije víc lidí, takže to víc vnímáš a ne že by to ve městě byl větší problém. A ani bych to možná neviděl jako problém. Spíš je to fakt – prostě to tak je. Mno a prostředí města….Žijeme ve městě, děláme hudbu ve městě. Celý je to tím prodchnutý.

J: Naše hudba je náš život, který se nám líbí, jinak bysme ho nežili.

 

V jiném rozhovoru jste říkali, že se zajímáte o ekologii?

T (k Jirkovi): To bylo asi v době, kdy jsi byl u Greenpeace.

J: Chvíli jsem tam byl, no jo. Nelíbí se nám, jak to funguje.

T: Samozřejmě zájem v obecný rovině je, neděláme ale žádný militantní protesty, k Temelínu se nepřivazujeme. Pokud by třeba byla nějaká kompilačka na podporu nějakjech ekologickejch aktivit, tak tam rádi dáme nějaké své věci. Přivazování ke stromům ale necháme povolanějším.

 

Plánujete se teda do budoucna v tvorbě více zaměřit na ekologii, nebo třeba na politiku?

D: To ani ne. Ono je to spíš tak, že píšeš o tom, že tě třeba zrovna něco nasere. Když tě nasere Gross, tak napíšeš o tom. Jedna z těch nových věcí je o politice. Prostě mě fakt sere, že jsou u koryta furt ty samý.

 

Jirko, slyšel jsem, že ses vrátil z Itálie. Tak se chci zeptat v duchu Vaší písničky Do Itálie, jestli je to tam tak skvělý, nebo naopak tady tak hrozný?

J: Tak v tomhle případě jsme chtěli udělat něco pozitivního, něco, co tě nakopne. Přeci jen, když se řekne Itálie, tak si každý představí tu pohodičku, sluníčko…

D: Já bych řek, že je to tam dost hrozný. Hlavně na tom severu.

J: Já myslím, že je v Itálii hezká příroda.

 

 Pojďme se bavit o punku. Co je pro Vás punk?

J: Já ti řeknu, co je punk. Punk je, když náš kamarád přijede na Rock for people služebním autem, chrápe v autě, ztratí klíče, v baťůžku si nosí rozkládací stoličku, na kterou když si sedne, tak mu praskne, tak obchází punkáče a chce po nich sichrhajcku. Punk není o tom, že máš číro na hlavě, ale jak to bereš a jak to žiješ.

T: Přesně tak. Punk je o postoji, ne o image.

 

O jakém postoji?

T: Podle mě o tom. že nesouhlasíš úplně se vším, nejsi součástí stáda. Ale to je věc názoru, nechci to omýlat pořád dokola.

 

Řešíte to vůbec?

D: My asi nejsme nějak pravověrní punkáči.

T: Asi se nás to během našeho vývoje dotklo, jsme tím picnutí, jinak bysme hráli něco jiného.

D: Hlavně je to pro nás ta hudba.

T: No, víš co… Říkáš si - punk jako vybočení ze stáda, pak přijdeš na punkový koncert, máš jiný tričko než Exploited, nebo Sex Pistols jako ostatní, a už nejsi punkáč…

M: Mně jeden punkáč říkal, ať jdu s tímhle radši na diskotéku, takže já už tomu nerozumím.

T: Pořád se mluví o tom, jak to má být o svobodě a když jsme pak někde hráli, tak tamní punkáči pořvávají něco jako fuck off šampóni z Práglu, protože vypadáme jinak a jsme z Prahy. Co je potom punk a kde je ta svoboda?

 

Tak co je teda punk?

M: Hudba.

D: Já se obávám, že ti to asi nepovíme.

T: Hudba, postoj…

J: Vem si Sex Pistols, to byla postavená kapela. A tlupa omezenců říká, jedině Sex Pistols. Pak když udělá česká kapela desku, tak je pošlou doprdele, protže nehrají jako Exploited nebo Sex Pistols.

D: Je to hodně o té uniformitě. Když nemáš triko Exploited nebo Sex Pistols tak je to hodně špatný. A pak přijde módní policie…

 

Takže z punku se stává móda?

T: Neřikal bych móda. Punk je prostě subkultura. Hudba, mraky lidí, kteří poslouchají určitou hudbu, nějak se oblíkají, něco čtou… To máš spoustu věcí dohromady, kterejma se lidi mezi sebou identifikujou…

 

Cítíte se součástí subkultury nebo scény?

T: Já to cejtim, že jsme spíš součástí punkrockové scény. Jednak jsou tam ty punkrockový kapelky, lidi, co to mají rádi, lidi, kteří dělají punkrockový servery a tak.

J: Dřív bylo asi nemyslitelný někam přijít v jiným než černým triku. Dneska už je to ale jinde. Stejně tak ta punková hudba může být dneska melodičtější. Prostě je tam znát ten posun.

D: Už bylo na čase, máme přece rok 2005.

 

Jak vnímáte pražskou scénu? Existuje? Jak funguje?

D: Mezi kapelami scéna funguje dobře.

M: Já myslím, že scéna funguje suprově. A co se týče kapel, se kterýma hrajeme, tak je to super.

T: Já bych teda podotknul, že to rozhodně není jen o Praze. Není to otázka „pražské“ scény.

D: No to ne, takhle to určitě není vymezený. Tady zas tolik kapel není, aby se tomu dalo říkat pražská scéna. Selfish jsou z Tuchlovic u Kladna, Houba z Ústí nad Labem, Suffer z Třeboně, No Side z Říčan, Sex Deviants od Rokycan, Plus Mínus – Slovensko, a tak dále…

T: Samozřejmě i tady jsou kapely, ale něco jako pragocentrická punkrocková scéna neexistuje. To je nesmyl.

 

Tome, několikrát jsi zdůraznil rozdíl mezi punkem a punkrockem.

T: Já ten rozdíl cítím.

J: Tak tuhle věc jsem já osobně nikdy moc nepochopil.

T: V rovině muziky tam rozdíl je určitě. A když srovnáš punkovou a punkrockovou komunitu, tak ta punková tady má delší tradici. Byla tu už za totáče, tenkrát to byl způsob revolty….

D: ….jo, punk může pro někoho bejt třeba Exploited, Dead Kennedys a punkrock třeba NOFX. Pro někoho můžou ale být punkrockem anglický kapely a kapely jako NOFX jsou pak pro něj neopunkem.

 

Když byl punk za totáče způsobem revolty, dokážete říct, čím je teď? A čím je vedle toho punkrock?

T: Myslím, že punk tu má tradici, a díky tomu přežívá  – zůstaly ty punkový atributy (číra, řetězy, vysoký boty), a spolu s nima i punkový ideály. I teď se chytá hodně mladejch lidí, kterejm je ten způsob rebelie proti stádu blízkej, a to je v  pořádku, ale bohužel často tam chybí ta tolerance i k jinejm stylům, nebo mi to aspoň tak příjde. Jak už jsem řikal, vnímám punk jako subkulturu, a punkrock stejně tak. Stejně tak mají svou komunitu technaři, hip-hopeři, metalisti… Prostě lidi, který se nechtěj nechat krmit mainstreamovou kulturou, vytvoří svou kulturu.
 

A lidi, kteří se pohybují v punkrockové komunitě, jsou jiný?

J: Možná otevřenější.

T: Já si myslím, že punkrockeři nelpí tolik na „zásadách“, jakymsi „diktátu“ stylu, jsou prostě víc v klidu, dalo by se říct i víc „svoji“. Myslím, že třeba punk jim nevadí, spousta lidí co znám ho i poslouchá. A naopak mám pocit, že od těch ortodoxních punkáčů neslyšíš na adresu punkrocku dobrý slovo. To je ale samozřejmě kus od kusu, rozhodně se to nedá říct o všech, ale to ostatně nikdy nic…

J: Prostě je hloupost něco apriori odmítnout. Já klidně řeknu, že Jackson udělal spoustu dobrejch věcí.

D: Většinou je to tak, že tihleti rychlí soudci ty věci většinou ani neslyšeli. A podle mě se tyhle názory tvořej v partách, lidi to přebíraj, aniž by si udělali svůj vlastní názor.

 

Nemyslíte, že mimo Prahu je větší hlad po muzice a že to lidi zas až tak nerozlišujou, jestli punk nebo punkrock?

T: Já si tím nejsem až tak jistej.

D: Já bych s tím souhlasil. Mimo Prahu je určitě větší zájem o muziku obecně.

T: Zase na koncertech mimo Prahu je vždycky lepší, když je tam nějaká známější kapela, aby tam ty lidi vůbec přišli.

 

No a jak by měla vypadat ideální akce podle vás?

D: Lidi, který se bavěj.

M: Ideální koncert je, aby bylo všechno, jak se na tom dohodnem. Šampaňský do šatny nepotřebujem. A aby ses nemusel starat o to, aby byl dobře udělanej zvuk.

T: Lidi, kteří se přijdou bavit.

D: A ne něco řešit.

T: A házet po tobě půllitry a posílat tě doprdele.

M: Zaplatěj si vstup a pak tě posílaj do prdele.

 

Takže vlastně můžem říct, že punk je o tom se bavit?

T: Hudba by měla bejt o tom se bavit….

D: Pro někoho může bejt zábava se nalejt.

J: Já nemám moc rád, když hrajeme s nějakou kapelou, třeba s NVÚ a přijde tam nějakej člověk a začne při našem koncertě hulákat „jedině NVÚ, jedině NVÚ, běžte doprdele“ a ani si to neposlechne. A takový člověk jde obvykle na koncert s tím, že máš jiný triko, jinej účes, hraješ něco jiného, nemáš křiváka a řetězy, ani si to neposlechne a už tě fakuje.

T: A pak je největší hlína, že slezeš z toho podia a on za tebou přijde, jestli nemáš cígo, nebo drobák na pivo A to si nevymejšlim, to se nám stalo xkrát….naštěstí poslední dobou už míň…

J: Občas je v tom punku přílišná zabedněnost.

D: A často tomu chybí tolerance. Někdo jde na koncert s tím, že už předem ví, že ho tam nic neosloví a pičuje do lidí. To je mrhání energií.

T: To je už ale extrém. Zoufalost. Lidi, kteří nemají co dělat.

 

Uvědomujete si tu sílu a zodpovědnost, když stojíte na podiu a máte možnost předat nějaké sdělení?

D: S tím určitě souhlasím.

T: Neděláme to ale nějak plánovitě.

J: Každopádně tam nesmí být něco jako „je to takhle“. Vždycky se musíš snažit nabídnout alternativu – „podívej se na to třeba takhle, otevři oči, může to být i takhle“.

M: Nechceme někomu podsouvat náš názor.

T: Důležitý je lidi donutit nad tím přemejšlet. To že je nějaká ideologie úspěšná neznamená, že je správná.

J: Člověk si to musí rozbalit, není to na první signální. Snažíme se o to, aby nad textem museli lidi trošku zapřemejšlet.

T: Pokud o těch věcech lidi začnou přemýšlet, tak to splnilo svůj účel. Fakt ale nejsme nějaký kazatelé, jsme prostě lidi, který baví hrát punkrock.

 

Věnujete se hudbě nad rámec kapely? Co vůbec děláte ve volným čase?

J: Ve volným čase pracujem.

D: Všichni rvem někde ve fabrice.

T: Máme průměrně tak ten jeden koncert do tejdne, takže kapela pohlcuje veškeré naše muzicírování.

J: A volnej čas není.

 

Jak často zkoušíte?

T: Jednou, dvakrát tejdně.

D: Víkendy většinou hrajem. Občas se zadaří udělat zkoušku ještě před koncertem.

 

Co máte rádi za muziku Vy?

D: NOFX, ty už pařím dlouho.

M: Jacksona, Madonnu…

T: Máme to barevný. Já si ulítám podle nálady. Teď opět na Rage Against The Machine, předtím to byli SKA-P. Nebo jsem našel starý desky Dead Kennedys a Dog Eat Dog a byl jsem nadšenej. Průběžně sjíždím punkockový bandy, hlavně NOFX a Zebrahead, a samozřejmě srdcovky typu Tool, Floydi apod. Je to hodně o náladě.

J: Mně se třeba líbili v poslední době Underworld.

M: Já se vždycky pro něco nadchnu a to sjíždím furt dokola a nic jiného mě v tu dobu nezajímá. Strašně dlouho jsem sjížděl ty nový SUM 41, to bylo šílený.

T: A dobrá deska jsou ty poslední System Of  A Down. Když něco poslouchám, tak mě to musí trefit nějakym nápadem.

J: Vždycky záleží, jak je to udělaný a jakej to má nápad.

T: A když je v textech nějaký sdělení, tím líp. Pro mě je to bonus.

 

Jak to máte s Vaším manažerem? Je využitej?

J: To je kamarád, kterého to baví, má na to čas, stará se o to.

T: Určitě jsme rádi, že ho máme. Stará se o koncerty a další věci kolem kapely.

 

Co říkáte na sponzoring v muzice?

T: Záleží na okolnostech, a taky co to je za sponzora. Rozhodně bychom se nenechali sponzorovat nějakou fašistickou frakcí.

 

No a kdyby přišel nějakej sponzor a řekl, tady máte peníze, kam byste to vrazili?

T: To je nabídka…? Klidně bych nosil i tvoje tričko.

M: Určitě by to bylo něco společnýho.

T: Asi bysme konečně udělali nějaký trička, placky a tak...

D: Koupili bysme auto. Ale já myslím, že hodně dlouho nikdo nepřijde…

J: Chceme přece natočit novou desku.

 

Máte nové internetové stránky. Kdo je dělal?

D: Machy to naprogramoval. Já a Jirka jsme dělali grafiku. Všechny obrázky dělal Jirka.

T: A já tam šířím drby. Jo, a plnil jsem databáze.

D: Takže je to vlastně Tomášovo dítě.

 

Co byste chtěli sdělit prostřednictvím Vašeho webu?

D: Jednoznačně informovat o kapele.

J: Jestli se někomu zalíbí naše hudba, tak ten bonus k tomu je pak to, že je můžem potěšit pěkně udělaným obalem nebo stránkama. Když si vlezu na stránky nějaký kapely a ty stránky jsou odfláknutý, tak z těch stránek taky za 20 vteřin slezu, protože si řeknu, co je to za kapelu. A když jsou ty stránky udělaný pěkně, tak mě to může zaujmout, prohlídnu si je pořádně a třeba se o tu kapelu začnu víc zajímat.

D: No a když jsi tu kapelu předtím neznal, tak si od nich třeba teď seženeš nějaký věci. Pokud to bude kapela typu Sex Pistols, tak je úplně jedno, co na těch stránkách mají. Ale když je to kapela, kterou nikdo nezná, tak to může někoho oslovit.

J: To je ten marketing, je to tak. Vodu si taky vybíráš podle obalu.

D: Ale naše stránky určitě nejsou dělaný jako marketingový produkt, ale prostě se nám to takhle líbí.

 

Grafika na webu spoluvytváří image kapely, stejně jako obal vaší desky. Ve vašem případě je to znát. Je v tom záměr?

J: Určitě vytváří. Už když jsem si ve třinácti koupil CDčko a poslouchal jsem tu desku furt dokola, prohlížel jsem si ten obal, chtěl jsem znát každý detail, ta kapela mě zajímala, chtěl jsem se o nich dozvědět co nejvíc. A pokud tam byl jen černej obal, tak mi to nic moc neřeklo.

 

Co fanoušci? Existuje nějaké fanouškovské jádro?

T: Asi tak tři máme….

D: Teď je jeden nemocnej, tak dva. Hodně o ně pečujem.

M: Máme funklub. Možná nějakejch 250 lidí, ale všechny jsem je pohromadě na našem koncertě asi nikdy neviděl.

 

 

 

Tma – basa, zpěv                                               Kecy si nechte… (2001)

Jirka – bicí, zpěv                                                Budoucnost chceš znát? (2004)

Machy – kytara                                    

Dawe - kytara                                                     www.zpraku.cz

 

 

www.punkmusic.cz